Byron Janis

[Džejnis], *24.3.1928, americký

klavírista a skladatel, žák Vladimira Horowitze

, ve své době vůdčí představitel americké klavírní

školy. Vlastním jménem Byron Yanks se narodil v rodině polsko-ruských imigrantů ve městě McKeesport, ve státě Pennsylvania. Jeho mimořádné hudební nadání se projevilo brzy. V sedmi letech se stal žákem slavného uměleckého páru Josefa a Rosiny Lhévinnových a posléze jej vyučovala také Adele Marcusová. Svůj debut

uskutečnil Janis v devíti letech a s orchestrem poprvé veřejně vystoupil v roce 1943 jako sólista v Rachmaninovově

druhém klavírním koncertu společně s NBC Symphony Orchestra pod taktovkou Franka Blacka. Vladimir Horowitz, když slyšel Janisův výkon ve stejném díle o rok později v Pittsburghu, ho přijal za svého studenta a vyučoval ho následující tři roky. Po úspěšném časném turné Byrona Janise v Jižní Americe přišlo kritikou nadšeně komentované vystoupení v Carnegie Hall v roce 1948, které de facto umožnilo mladému klavíristovi raketový start umělecké kariéry. Jeho koncerty a nahrávky mu získávaly stále větší popularitu u obecenstva i uznání kritiky. V roce 1960 podnikl jako první Američan turné po SSSR a provázel ho okázalý úspěch. Jeho nahrávka Prokofjevova

třetího klavírního koncertu s Moskevskou filharmonií pod vedením Kirilla Kondrashina z roku 1962 získala prestižní cenu Grand Prix du Disque. Oženil se s dcerou slavného filmového herce Garyho Coopera a v roce 1967 objevil na zámku Château de Thoiry v Yvelines (Francie

) rukopisy dvou do té doby neznámých valčíků Fryderyka Chopina

. Na počátku sedmdesátých let se stal jedním z předních světových klavíristů a odehrál zhruba sto koncertů ročně. Na vrcholu kariéry

, v roce 1973, ho postihl nečekaný otřes. Jeho ruce zasáhla artritida, která ho prakticky donutila rapidně omezit koncertní činnost. Bolest rukou byla tak hrozná, že byl dokonce nucen nechat si chirurgicky zkrátit jeden prst. Ovšem nevzdal se a naučil se hrát s pouhými devíti prsty. Kvůli artritidě a chirurgickému zákroku však ztratil téměř všechny své dřívější fenomenální pianistické

kvality. Pokud bychom chtěli popsat, v čem byla síla Janisovy hry v době jeho největšího uměleckého rozmachu, můžeme konstatovat, že tento klavírista dosáhl mimořádně působivého sloučení virtuozity a temperamentu. V mnoha ohledech zněl srovnatelně se svým učitelem Vladimirem Horowitzem

. Stejně jako on, disponoval ohromnou technikou, byl typický citovým nadšením a častým přeháněním při produkci. Janisův styl je dále charakteristický výrazným zvukem a jasným silným rytmem. Měl také vzácné nadání uchopit každé dílo a vtisknout mu svou individualitu. Nutno však podotknout, že nikdy nedosáhl úrovně svého mistra, není tolik vyzrálý a přesvědčivý. Drtivá část jeho repertoáru se skládá z hudby devatenáctého a dvacátého století (například skladby Rachmaninova

, Prokofjeva, Liszta

, Beethovena

, Brahmse

, Schuberta

, Schumanna

), proslavil se však především virtuózní interpretací děl Fryderyka Chopina. Jeho hra Chopina je skutečně fascinující, má stejně jako u Horowitze jedinečný zpěvný charakter. Kromě hry na klavír vešel Janis ve známost coby skladatel balad a lidových písní.