bulharské výtvarné umění

Výtvarné umění

Zprvu navazuje na antické a trácké umění a je ovlivňováno uměním raně křesťanským a byzantským. Od 9. století je pro architekturu příznačný bazilikální typ (Velká bazilika v Plisce), vyskytují se i centrály a profánní stavby (mramorová rotunda v Preslavi, paláce Kruma a Omurtaga), sochařství reprezentuje skalní reliéf s mytologickým loveckým námětem v Maduře, umělecké řemeslo ikona sv. Theodora. Ve 12.–14. století je bulharské výtvarné umění pod vlivem byzantským uměním: chrámy sv. Sofie v Ochridu, sv. Petra a Pavla v Tärnově a opevněný kostel Asenovgrad v Rodopech, malby kostelů v Bojaně. Z rukopsů je známá kronika Konstantina Manassa. Za turecké okupace je kontinuita udržována v klášterech a lidové tradici. Od konce 18. století probíhá tzv. renesance. Přestavba kláštera v Rile, rozvoj lidových malířských škol (výzdoba kláštera v Bačkově). Po osvobozeni rozvíjí A. Mitov žánrové malířství, Ivan Mrkvička (*1856 – †1938) podobizny a kresby lidových typů. Zakladatel sochařství je I. Lazarov, orientující se na sociální témata, architekturu v duchu historismu (chrám Alexandra Něvského a Národní divadlo v Sofii). K vlastnímu rozvoji bulharské výtvarné umění dochází po porážce fašismu, malíři Ch. Stančev a V. Dimitrov Majstor, grafik V. Stajkov. Rozvíjí se zejména moderní architektonická města, rekreační soubory (Albena, Sluneční pobřeží) a tradice lidové umění.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 9. 3. 2007
Autor: -red-