biotypologie

Lékařství / Biologie

[Řečtina], vědní obor zařazující živé organismy a lidské jedince podle morfologických a funkčních (duševních) znaků do kategorií s relativně shodnými (typickými) vlastnostmi. Tyto kategorie, tzv. typy, představují určité seskupení charakteristik, jež nepostihuje celý komplex vlastností, ale je jen variantou, k níž je možné se více či méně přiblížit. Proto je každá typologie pouhým schématem klasifikace. Nejstarší systematickou biotypologií jsou Hippokratovy temperamenty (sangvinik, cholerik, melancholik, flegmatik) a Theofrastovy lidské typy. Koncem 19. století vznikla Kretschmerova konstituční typologie, rozlišující astenický, atletický a pyknický typ včetně základních typů cyklotýmie a schizotýmie. W. H. Sheldon, který vycházel z předpokladu determinace osobnosti tělesnými faktory, určil zhruba 80 typů odvozených ze tří typů základních (endomorfního, mezomorfního a ektomorfního). Zvláštní kapitolu tvoří typologie vyšší nervové činnosti I. P. Pavlova, klasifikující typy podle síly (silný a slabý), vzájemného poměru a funkční pohyblivosti korového podráždění a útlumu. Typ v Pavlovově pojetí pak znamená jak určitý způsob chování, tak určitý komplex základních vlastností nervových procesů člověka nebo zvířete. Viz také konstituce; typ.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 24. 10. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: konstituce, typ.