biosféra

[Řečtina], ekosféra – část zemského povrchu osídlená živými organismy

, v níž se projevuje vzájemné působení mezi živou hmotou a jejím anorganickým prostředím. Pojem biosféra zavedl roku 1875 rakouský geolog F. E. Suess

. V. I. Vernadskij

roku 1926 rozvinul učení o biosféře jako aktivním povrchu Země, v němž působí organismy včetně člověka jako geochemičtí činitelé v měřítkách planety. H. T. Odum roku 1971 definoval biosféru jako ekologický systém nejvyššího řádu, zahrnující všechny živé organismy na zemském povrchu a jejich vnější prostředí, jímž prochází energie slunečního záření a znovu vyzařuje ve formě tepla do kosmického prostoru, čímž se celý systém udržuje v dynamické rovnováze. A. Zlatník

roku 1954 nazval živé organismy termínem biota a oživený prostor geosféry včetně organismů biogeosférou. – Mocnost biosféry činí 20–30 km. Horní hranicí je troposféra (ve výšce asi 12 km), dolní hranicí jsou nejhlubší příkopy v oceánech (v hloubce přibližně 12 km), oživené organismy. V litosféře

byly zjištěny anaerobní bakterie v hloubce 3 km.