biofyzika

[Řečtina], hraniční vědní obor mezi biologií a fyzikou: studuje živé systémy a vliv faktorů prostředí na tyto systémy z hlediska fyzikálních, resp. fyzikálněchemických zákonitostí a metod. Proti tradiční biologii je charakterizována vysokým stupněm formalizace a častým využíváním matematických modelů. Zatímco se nacházejí stále nové aplikační oblasti fyzikálního přístupu k životním jevům, není dosaženo shody, jak daleko může jít vysvětlování biologických jevů pomocí dosud známých fyzikálních principů. Živé organismy jsou z biofyzikálního hlediska chápány jako hmotné soustavy odlišující se od neživých přírodnin jen vyšším stupněm uspořádanosti a složitosti. První pokusy aplikovat fyzikální ideje a metody při výzkumu organismů spadají do 17. století První práce byly publikovány koncem 19. století; termín biofyzika však vznikl až počátkem 30. let 20. století. Ve 20. letech byl studován hlavně vliv elektrické energie na živé objekty a později vliv ionizujícího záření. Dnes zahrnuje biofyzika velmi širokou oblast studia, jako biofyziku makromolekul a virů, biofyziku buňky a orgánových funkcí (biofyzika krevního oběhu, biofyzika svalové a nervové činnosti, biofyzika vidění); důležitou součást biofyzika stále tvoří radiobiologie, zkoumající vliv elektromagnetických polí různé vlnové délky, vliv korpuskulárního záření a vliv elektrických a magnetických polí na živé objekty. Průkopníkem československé biofyziky byl F. Herčík, zakladatel Biofyzikálního ústavu ČSAV v Brně.