Anatolij Vasiljevič Lunačarskij

Biografie

*23.11.1875 – †26.12.1933 sovětský státní a stranický činitel, filozof, literární kritik a publicista; akademik AV SSSR (1930). člen VKS(b) od roku 1895 redaktor bolševických časopisů, účastník VŘSR; v letech 1917–29 byl lidovým komisařem osvěty. Filozofické a estetické snahy Lunačarského směřovaly k vytvoření teorie revolučního umění. Před revolucí chápal umění jako výraz touhy po plném rozvoji životních sil (Základy pozitivní estetiky), později akcentoval ještě rozvíjení bojovného postoje a program „široce humánního, útočného a kolektivního optimismu“. Tento cíl uskutečnil podle něho M. Gorkij. Po VŘSR promýšlel kulturní úlohu proletariátu; chápal revoluci jako osvobození člověka, proto soudil, že proletářská literatura musí navazovat na kulturní tradice a spolupracovat s jinými pokrokovými směry. V tomto duchu se podílel na rezoluci O politice strany v oblasti umělecké literatury (1925). V pozdní studii Lenin a literární věda zdůraznil, že umění je mnohostranným odrazem reality a že třídní zájmy jeho rozvoj brzdí nebo naopak podporují. V literárně kritických statích oceňoval všechny pozitivní hodnoty sovětské literatury a divadla (Těatr i revolucija). Ve vlastních dramatech (mj. Oliver Cromwell, nedokončená trilogie o T. Campanellovi) kladl ve stylu romantickosymbolických tragédií otázky svobody a tvořivých možností člověka. Česky Pozitivní estetika, Stati o uměni.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 11. 8. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: ruská literatura, ultimatisté, Vasilij Alexejevič Děsnickij.