anarchismus

Politologie

[Řečtina], politický názor, odmítající jakoukoliv státní moc a právní řád a hlásající neomezenou svobodu jednotlivce. Anarchismus (jak naznačuje již řecký význam názvu) se snaží o dosažení společenského zřízení bez vlády jednoho člověka nad druhým. Filozofie vychází z vyhraněného individualismu a subjektivismu. V zásadě nepopírá nutnost organizace lidí avšak žádá, aby byla zcela dobrovolná. Propaguje akce individuálního teroru proti vládnoucímu režimu, proti státu a jeho reprezentantům. Anarchismus se postupně zformoval ve 40.–60. letech 19. století. Měl značný vliv zejména v zemích se silnou maloburžoazní vrstvou – ve Francii, Španělsku, Itálii, Švýcarsku, rozšířil se i v USA a některých latinskoamerických zemích, pronikl do Rakousko-Uherska, v 80. a 90. letech 19. století i do Ruska, kde výrazně ovlivnil radikální směr v narodnictví a později esery. Jeho čelnými teoretiky byli W. Godwin, M. Stirner, P. J. Proudhon, M. A. Bakunin, P. A. Kropotkin a G. Sorel. V anarchismu se postupně vyhranily různé proudy: individualistický anarchismus (anarchoindividualismus) Stirnerův, proudhonismus, kolektivistický anarchismus Bakuninův, anarchosyndikalismus, anarchokomunismus, specifickým výrazem anarchismu byl náboženský (křesťanský) anarchismus, reprezentovaný především L. N. Tolstým. Vliv anarchismu vrcholil koncem 19. a začátkem 20. století, od konce 1. světové války však prudce slábl a jisté pozice si udržel jen ve Španělsku. Anarchismus v současnosti nemá významný politický vliv, ovlivnil smýšlení Nové levice a alternativních skupin. Základními rysy anarchismu jsou: antiinstitucionalismus, antiideologičnost, federalismus, antielitismus.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 10. 4. 2007
Autor: -red-

Odkazující hesla: anarchokomunismus, Giuseppe Mazzini, Michail Alexandrovič Bakunin, mladohegelovci, Moderní revue, Norbert Zoula.