anaerobní prostředí
Lékařství / Mikrobiologie / Biochemie / Ekologie
Prostředí zcela bez přístupu molekulárního kyslíku (O₂), v němž mohou fungovat pouze organismy nebo procesy nezávislé na aerobním dýchání. Vyskytuje se v hlubokých sedimentech, půdních horizontech, močálech, bahnitých dnech jezer, v trávicích soustavách přežvýkavců i v anaerobních bioreaktorech. V takovém prostředí přežívají anaerobní mikroorganismy, které získávají energii fermentací nebo anaerobním dýcháním s využitím jiných akceptorů elektronů (např. dusičnanů, síranů či CO₂). Anaerobní rozklad organické hmoty vede ke vzniku methanu, sirovodíku či organických kyselin a má zásadní význam pro koloběh prvků v biosféře. V medicíně se anaerobní podmínky pojí s růstem specifických bakterií, například klostridií, které mohou vyvolávat těžké infekce (tetanus, gangrénu). V technologii se anaerobní procesy využívají při čištění odpadních vod, stabilizaci kalů nebo výrobě bioplynu. Z hlediska chemie a biochemie je anaerobní prostředí klíčové pro studium metabolismu bez kyslíku a adaptací organismů na extrémní podmínky. V ekologii představuje anaerobie důležitý faktor ovlivňující rozklad organické hmoty, geochemické cykly a složení mikrobiálních společenstev.
Vytvořeno:
14. 3. 2000
Aktualizováno:
10. 12. 2025
Autor: -red-
Odkazující hesla: alkoholové kvašení, bioplyn, butanol-acetonové kvašení, Chromobacterium, glykolýza, rašelinění, rašeliniště, tyrfofyty.
Vyzkoušejte si s přáteli Kvízy encyklopedie CoJeCo.cz!