alžírská literatura

Literatura

Vyšla ze společné literatury arabské, která se na území tzv. Maghribu rozvíjela od 8. století, vrcholila ve 12.–14. století zejména v naukových oborech (historie, zeměpis). V 19. století převládla francouzsky psaná literatura, což spolu s omezováním spisovné arabštiny vedlo k ohrožení arabské literatury a zbrzdilo i literární obrození (Abd-al-Kádir), které se uskutečnilo až začátkem 20. století pod anglickým vlivem. Díky němu se upevnilo postavení arabštiny v moderní literatuře, zejména v poezii, která se rozvíjela ve spojení s náboženstvím a nacionalistickým hnutím (M. Al-Íd Ál Chalífa, *1904). Od 20. let se v alžírské literatuře psané domácími autory prosazovala francouzština, až v 50. letech francouzská psaná alžírská literatura kvantitativně i kvalitativně převládla. J. Amrouche vynikl jako básník. Boj Alžířanů za svobodu zachytili romanopisci M. Dib, M. Feraoun, M. Mammeri, M. Hadad a další. Krásná próza se vyvíjela od romantismu k realismu a vyznačuje se především rozsáhlou románovou tvorbou a pestrou tématikou. Značnou oblibu si získali i prozaici, kteří po vítězství národně osvobozeneckých sil roku 1962 vnesli do alžírské literatury nové literární formy a postupy, jako K. Yacine, A. Djebar, H. F. Zehar, R. Boudjedra (*1941), v poezii zaujal čelné místo J. Séuac (*1926). Paralelně, i když pomaleji než ve francouzštině, rozvíjí se i alžírská literatura v arabském jazyce (A. Rdá Húhú, 1911–1956).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 6. 10. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: arabská literatura.