africké výtvarné umění

Afrika

Umění subsaharské Afriky (severní Afrika spadá do oblasti islámského umění, část severovýchodního Afriky do oblasti koptského umění) zahrnující tvorbu tradiční (součást etnického umění) a úzce navazující umění současné, pro celou oblast afrického výtvarného umění je charakteristická převaha skulptury, uměleckého řemesla a užitého umění, v rámci afrického výtvarného umění lze jen obtížně vyčlenit oblasti specifického uměleckého projevu, rozdíly se v podstatě omezují na motivické a námětové odlišnosti, preferenci různých materiálů ap. Nejstarší jsou prehistorické a starověké skalní malby a rytiny lovců magického charakteru, i zemědělského obyvatelstva, zachované v horách Tibesti, Ahaggar, Tassili a v jižní Africe obývané Křováky. Umělecký projev africké kmenové společnosti (nerovnoměrně rozšířený po kontinentu) má významnou úlohu při udržování její ideologické integrity a vědomí historické sounáležitosti, obvyklým materiálem skulptury je dřevo, ale také hlína a slonovina, v západní Africe bronz s četnými organickými doplňky (Benin), obřadní masky (antropomorfní, zoomorfní, fantastické, kombinované), obličejové i kryjící celou hlavu nebo nástavcové jsou vyhrazeny dospělým mužským příslušníkům tajných kmenových kultovních společenství a jsou před nezasvěcenými utajovány, figury podobně jako masky zobrazují předky, některé mají funkci fetišů zažehnávajících nemoci, oslabujících nepřítele ap. Kromě magických a náboženských skulptur existují i světské, zejména zdobící užitkové předměty, odznaky funkcí a hodností. Charakteristická je vertikální symetričnost, statičnost figur, deformace proporcí ve shodě s ideovým významem částí a transformace detailů do geometrických forem, způsob, jímž se tato tendence projevuje u daného etnika (tj. soubor tradicí kanonizovaných výrazových prostředků), vytváří specifický kmenový styl, africké výtvarné umění vyniká bohatstvím jednotlivých stylů v rámci etnického umění, zřídka však lze identifikovat styl jednotlivého umělce. Africké výtvarné umění ovlivnilo evropské umělecké směry konce 19. století a začátku 20. století (například kubismus). V první polovině 20. století vznikaly v některých afrických zemích výtvarné kursy, v 50. letech vyšší výtvarné školy, zpravidla s evropskými pedagogy. Souběžně někteří Afričané studovali na akademiích v Evropě a po návratu působili jako lektoři na uměleckých fakultách univerzit, vznikajících od 60. let v nezávislých státech (Uganda, Nigérie, Zair, Ghana, Senegal, Súdán). Od 60. let byly také zřizovány galerie současného afrického umění (průkopníkem například E. Njau), konfrontací staré a nové africké kultury a vytyčením programů se zabývaly světové festivaly černošského umění v Dakaru (1966) a Lagosu (1977). Afričtí výtvarníci převzali evropské techniky a materiály, které v Africe nebyly běžné (olejomalba, grafika), tvorbu zaměřili na aktuální problémy afrického života a výtvarný projev umocňují i srozumitelnými tradičními symboly a alegoriemi. Středem zájmu je člověk, krajina se objevuje zřídka i jako kulisa. Převažující figurální tvorba často přejímá tradiční expresívní nadsázku zdůrazňující ideu díla (V. Kofi). Nové africké výtvarné umění reprezentují i výtvarnice (C. Omogbai). V osvobozeneckém boji vznikala díla protikolonialistická, nyní protiválečná (V. Malangatana), často se objevuje sugestivní sociální tematika (el Salahi), historické osobnosti nebo svérázně a nekultovně zóbrazované mytologické představy a postavy hrdinů (B. Onobrakpeya). Někteří umělci zaznamenávají kulturní dědictví etnických skupin i vědecky (Okeke). K vrcholům tradičního tkalcovského umění patří monumentální alegorické tapisérie senegalských výtvarníků (P. I. Taal), v uplatňování nových výrazových prostředků vynikl Ch. Lattier. Výrazně africký ráz má soudobé církevní umění. Rozvíjí se užitá grafika, scénografie pro divadlo a televizi, design, monumentální malby, mozaiky, reliéfy a sochy pro veřejná prostranství, je akcentována harmonie životního prostředí ve městě. Souběžně se rozvíjí výtvarné hnutí akademicky neškolených skupin, zejména ve východní Africe (makondské řezby, šonská dílna, H. Owiti). Tzv. naivní umění samouků nahradilo v afrických městech nedostatek školených výtvarníků (reklamní štíty), pozoruhodní umělci vykrystalizovali z talentů objevených v tzv. letních školách nebo z družstev nekvalifkovaných výtvarníků (v Ošogbo a Poto-Poto). V turistických centrech se rozvinula výroba suvenýrů (airport-art) různé hodnoty.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 19. 4. 2007
Autor: -red-

Odkazující hesla: etnické výtvarné umění.