zvyky a obyčeje

Ustálená pravidla či způsoby chování lidí, které vznikly v průběhu dlouhé doby jako regulativa způsobu života v určité sociálně interakční struktuře. Sociologové se charakterizují jako ustálené vzorce chování (sociální stereotypy) vzniklé v určitých společenských podmínkách a reprodukované v určité společnosti či skupině. Historicky jsou zvyky a obyčeje zakotveny v rituálech, jejichž představivostí sycená stereotypnost byla vázána především na cyklickou proměnlivost ročních období, na zajištění materiálního dostatku (úrody, sklizně, užitku dobytka) a na významné události v rodinném životě. První okruh prezentují zvyky a obyčeje výroční, dělené na jarní (Morana, pomlázka, stavěni májek), letní (pálení svatojánských ohňů), podzimní (posvícení, shazování kozla) a zimní (zvyky a obyčeje předvánoční a vánoční, masopust). Druhou oblast představují zvyky a obyčeje vztahující se k neperiodickým událostem v osobním životě (zvyky a obyčeje týkající se narození, sňatku, smrti, pohřbu), tj. zvyky a obyčeje rodinné. Třetí oblast zastupují zvyky a obyčeje hospodářské, čerpající z dávných rituálů zemědělských (agrárních) kultů. Vedle těchto tří základních skupin se v lidové tradici udrželo i velké množství zvyků a obyčejů příležitostných, jež ztratily nejen náboj pověrčivosti, ale i povědomí původu a smyslu. Zvláštní skupinu tvoří zvyky a obyčeje náboženské, představující stereotypní chování spjaté s dodržováním norem náboženské věrouky či tradice, realizované především ve sféře každodenního života a rodinných vztahů. Na rozdíl od obřadů nejsou souhrnem zvláštních symbolických činností, ale jsou včleněny do systému praktické činnosti. Náboženské zvyky a obyčeje vznikají při formování takového stereotypu chování, který i když není bezprostředně včleněn do náboženského kultu, je určitým způsobem spjat s dodržováním různých náboženských předpisů a norem, s tradicemi etnických společenstev náboženského původu ap. Zvyky a obyčeje jako odraz historických a etnických zvláštností určitých společenstev i přes relativní stálost (platnost společenského úzu) podléhají vývoji, éterý je součástí společenského řádu. Jako takové se mohou zvyky a obyčeje stát zdrojem utváření národní specifiky i fenoménů etických (mravy) a esoterických (móda, vkus).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 15. 11. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: etnická psychologie.