zvědavost

Psychologie

Psychologie, tendence věnovat pozornost novým, neobvyklým podnětům, jež nejsou přímo spojeny s uspokojováním potřeb; přirozená součást psychické činnosti úzce spjatá s orientačně pátracími aktivitami člověka a vyšších živočichů. Jako důležitá psychobiologická determinanta chování je zvědavost významným předpokladem pro vývoj lidské ho zájmu. – Podle tzv. teorie kolativních proměnných je zvědavost (zvídavé chování) vyvoláno specifickými konflikty v procesu vnímání, přičemž zprostředkujícím článkem mezi konfliktem a zvědavosti je buzení (arousal). Od nezávislých kolativních proměnných (nezvyklost, neurčitost a složitost podnětů), obsahujících náboj konfliktogennosti a vytvářejících spolu s afektivními podněty, intenzívními vnějšími podněty a vnitřními podněty budivý potenciál, se odlišuji závislé proměnné (explorační chování, epistemické chování), determinované perceptuálními (mezi nesymbolickými podněty) a konceptuálními (mezi symbolickými podněty) konflikty. Mechanismus této determinace vychází z fyziologické koncepce buzení a jeho vztahu k budivému potenciálu a pudu zvědavosti.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 25. 8. 2006
Autor: -red-