zpevňování povrchu

Metalurgie

Hutnictví, postup zvyšující tvrdost a kvalitu povrchové vrstvy materiálu téles. Přirozená povrchová vrstva má zpravidla snížený modul pružnosti, menší mez kluzu, nižší odolnost proti únavovému namáhání. Je oslabena účinkem agresívního prostředí (korozi a erozí). Vykazuje odlišné chemické složení od vnitřních částí tělesa a má často i změněnou strukturu. Povrch vykazuje mikronerovnosti způsobené výrobou, které při únava vém namáhání působí jako vruby. Technologií vzniká u povrchu největší zbytkové pnutí. V provozu zde působí největší namáhání (ohybem, krutem). Proto je povrchová vrstva nejméně odolná a je třeba ji zpevňovat, například plastickou deformací za studena (kuličkování, válečkování), která zvyšuje tvrdost a vytváří výhodné tlakové předpětí. Povrch lze zpevňovat i chemickou nitridací nebo cementací (u oceli). Zpevňování povrchu se dosahuje také kalením a řadou dalších tepelných postupů podle druhu materiálu.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 30. 10. 2006
Autor: -red-