zoroastrismus

[Zoroastrizmus], pársismus, náboženství vzniklé na území starověkého Íránu v 7.–6. století př.n.l. pod vlivem působení proroka Zarathuštry

(Zoroastra). Vychází z mazdismu

a dále rozvádí ideu závislosti uspořádání světa na boji dobra a zla, světla a tmy, života a smrti. Zosobněním kladného principu vesmíru je Ahura Mazda, záporného Angra Mainju. Člověk v boji dobra a zla není podle zoroastrismu pouze nástrojem vyšších sil a principů, ale osobností s možností svobodné volby. Eschatologie

zoroastrismu předpokládá, že světové dějiny trvají 12000 let, z toho 3000 let vyplňuje období zlatého věku Ahury Mazdy, následujících 3000 let představuje vládu Angry Mainjua. Zlo přitom není věčné. Zoroastrismus slibuje stoupencům Ahury Mazdy posmrtnou blaženost, zatímco protivníkům předurčuje odsouzení a trest v nejrůznějších mukách. Pro náboženské obřady zoroastrismu je charakteristické uctívání čtyř elementů vesmíru – vody, ohně, země a vzduchu. Do současnosti se za choval specifický pohřební obřad stoupenců zoroastrismu. Těla mrtvých se umísťují do horních částí věže mlčení (dakma) jako potrava pro dravé ptáky. Kosti zbavené masa se sesypávají do hluboké šachty uprostřed věže. Smyslem tohoto obřadu je zabránění styku nečistého těla s čistým živlem. Základní prvek kultu ohně-živlu je symbolicky vyjadřován ohněm, věčně hořícím v zoroastristických chrámech. Ideové koncepce zoroastrismu v určitém období významně ovlivňovaly utvářeni manicheismu

, mithraismu

a něktrých křesťanských heretických sekt (paulikánů, katarů). V současnosti existuje zooastrismus v podobě pársismu, který vedle klasických dualistických koncepcí rozvíjí i monoteistické představy o jediném všemohoucím bohu.