změna a uchování

Pojmy vyjadřující podobně jako pohyb a klid nerozlučně spojené vlastnosti proměnlivosti a stálosti objektů. Změna je abstraktně obecným vyjádřením pohybu, uchování vyjádřením klidu a stability. Neodlučitelnost těchto vlastností a stavů v různých reálných stavech hmoty však neznamená popírání absolutnosti pohybu jako atributu hmoty. Uchování, stabilita dynamického systému znamená jeho schopnost zachovávat svou jednotu, svou rovnováhu vůči poruchám v určité oblasti, která se nazývá oblastí stability. Její rozsah je určován vnitřní strukturou systému, která rozhoduje o tom, jaký druh a jaké množství poruch může být zpracováno při uchování dané soustavy. V dějinách myšlení docházelo jak k absolutizaci neměnnosti (eleaté), tak proměnlivosti (relativismus). Obojí vede logicky do slepé uličky a ontologicky mimo oblast reality. Zatím neznáme žádný systém, který by byl stabilní vůči jakékoliv poruše. Znakem adaptace, respektive evoluce dynamických systémů je rozšiřování oblasti stability a jejich schopnosti zachovávat svou jednotu a rovnováhu bez vnějších zásahů pomocí tzv. kompenzačních zpětných vazeb, to jest takových, jež působící poruchy zachycují, oslabují, paralyzují ap. Zkoumáni stability systémů je hlavním úkolem kybernetické teorie systémů. Pro společenské vědy má rostoucí význam studium stabilizace společenských soustav, zejména ekonomie.