zkoušení kovů

Technický obor zabývající se studiem metod a prováděním zkoušek vlastnosti kovů, zvláště z hlediska jejich nejhospodárnějšího využití. U kovů se provádějí: 1. zkoušky vlastností mechanických: jsou to zkoušky a) statické (tahem, tlakem, ohybem; krutem), při nichž se zjišťuje například pevnost

, mez kluzu

, mez pružnosti

, kontrakce

, tyto základní zkoušky kovů se provádějí obvykle na trhacím stroji; b) zkoušky dynamické – opakovaným namáháním na mez únavy

, zkoušky houževnatosti

, tvrdostí (Brinellova

, Vickersova a Rockwellova tvrdost

), tečení

(creep); c) zkoušky technologické – lámavosti

, pěchováním

, zkoušky

hlubokotažnosti

plechů, tažnosti trubek a drátů, svařitelnosti

, slévatelnosti

; d) zkoušky opotřebení – abrazivní, adhezivní, erozivní, kavitační, únavové, vibrační; 2. zkoušky vlastností fyzikálních (magnetičnost, tepelná vodivost

, elektrická hysterezní

smyčka, indukce

); 3. zkoušky metalografické, zkoumající strukturu kovů a slitin, poruchy struktury a podstatu tepelného zpracování kovů; 4. zkoušky hotových výrobků bez porušení materiálu (viz též defektoskopie

) magnetickou metodou práškovou, magnetoindukční, prozařováním rentgenem, ultrazvukem, kapilárními

metodami. – Výsledky získané zkoušením kovů umožňují výběr nejvhodnějších materiálů pro dané úkoly, tím snížení hmotnosti a opotřebení navrhovaných zařízení a prodloužení jejich životnosti a bezpečnosti, zabránění vzniku povrchových chyb, popřípadě vad materiálu.