zkoušení kovů

Metalurgie

Technický obor zabývající se studiem metod a prováděním zkoušek vlastnosti kovů, zvláště z hlediska jejich nejhospodárnějšího využití. U kovů se provádějí: 1. zkoušky vlastností mechanických: jsou to zkoušky a) statické (tahem, tlakem, ohybem; krutem), při nichž se zjišťuje například pevnost, mez kluzu, mez pružnosti, kontrakce, tyto základní zkoušky kovů se provádějí obvykle na trhacím stroji; b) zkoušky dynamické – opakovaným namáháním na mez únavy, zkoušky houževnatosti, tvrdostí (Brinellova, Vickersova a Rockwellova tvrdost), tečení (creep); c) zkoušky technologické – lámavosti, pěchováním, zkoušky hlubokotažnosti plechů, tažnosti trubek a drátů, svařitelnosti, slévatelnosti; d) zkoušky opotřebení – abrazivní, adhezivní, erozivní, kavitační, únavové, vibrační; 2. zkoušky vlastností fyzikálních (magnetičnost, tepelná vodivost, elektrická hysterezní smyčka, indukce); 3. zkoušky metalografické, zkoumající strukturu kovů a slitin, poruchy struktury a podstatu tepelného zpracování kovů; 4. zkoušky hotových výrobků bez porušení materiálu (viz též defektoskopie) magnetickou metodou práškovou, magnetoindukční, prozařováním rentgenem, ultrazvukem, kapilárními metodami. – Výsledky získané zkoušením kovů umožňují výběr nejvhodnějších materiálů pro dané úkoly, tím snížení hmotnosti a opotřebení navrhovaných zařízení a prodloužení jejich životnosti a bezpečnosti, zabránění vzniku povrchových chyb, popřípadě vad materiálu.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 13. 2. 2007
Autor: -red-