životní okolí

Filozofie

Německy Umwelt – pojem filozofie pro vyjádření vztahu člověka k jeho bezprostřednímu životnímu prostředí. Pojem Umwelt hraje důležitou roli již v německé klasicistické fllozofii, zvláště u J. G. Fichta: interakce člověka s životním okolím vede k probuzení jáství. Klíčovou roli hraje pojem životní okolí v biologicko-filozofické antropologii A. Portmanna (1897–1982) a A. Gehlena stejně jako v etologické koncepci J. J. Uexkülla. Významným podnětem byl i pojem Umwelt vypracovaný E. Husserlem. Uexküll konstruoval teorii determinace lidského života okolím. Buytendijk byl v úzkém kontaktu s fenomenologicky orientovanými autory (M. Scheler, H. Plessner, V. Weizsäcker, V. E. Gebsattel, 1883–1976). Odmítal Uexküllovu koncepci determinace člověka životním okolím a hlásal jedinečnou pozici člověka ve světě, danou schopností abstrakce a symbolizace. Portmann rovněž kladl důraz na jedinečnost člověka v jeho činnosti, jazyce, předvídavosti i v řadě tělesných znaků. Tyto kvality jsou dány vzájemným pronikáním dědičnosti a sociokulturních procesů. Spojení lidské individuality a sociability zakládal na „otevřenosti“ člověka – na rozdíl od zvířat, které determinuje jednoznačně životní okolí Důležitou roli hraje pojem životní okolí i u E. Rothackera.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 28. 10. 2000
Autor: -red-