život

Filozofie

Filozofie, forma bytí hmoty, vznikající zákonitě za určitých podmínek jejího vývoje. Živé systémy se liší od neživých řadou znaků různého významu. Výměna látek a energií je základním a nepomijitelným znakem života, k dalším znakům náleží dráždivost, schopnost rozmnožování, růstu, aktivní regulace svých vztahů a funkci, různých forem pohybu, schopnost adaptace vůči prostředí. Život náleží mezi složité, ale základní formy pohybu hmoty, zaujímá místo mezi chemickou a společenskou formou pohybu. Problém života je složitý a byl vždy jednou ze základních otázek sporů mezi náboženstvím a vědou, materialismem a idealismem, racionalismem a iracionalismem. Náboženské mýty o božském stvoření živých bytostí odpovídají idealistickým koncepcím kreacionismu, vitalismu, teleologü. V základech těchto učení při veškeré jejich odlišnosti spočívá idea života, kdy se život chápe ve své podstatě jako nemateriální, jeví se být výsledkem síly oduševnňující matérii. V základech vitalistických názorů na život je Aristotelovo učení 0 oduševňujícím počátku, který je i cílem živých bytostí. Tento počátek nazval Aristoteles entelechu. V duchu církevní dogmatiky bylo toto učení využito především Tomášem Akvinským. Proti dualistickým interpretacím života v antické filozofii stál materialismus Démokritův, u něhož byl život výsledkem vzájemného působení mechanických sil přírody. Proti teleologismu postavil materialistický determinismus. Mechanistické pojetí života bylo vlastní i materialismu 17. a 18. století D. Diderot a J. B. R. Robinet vytvářeli teorii o všeobecné oduševnělosti hmoty. Materialismus tohoto období bojoval jak proti náboženským představám o životě, tak i proti idealistickým naturalisticky založeným koncepcím G. W. Leibnize, I. Kanta, F. W. J. Schellinga. Na začátku 19. století díky úspěchům chemie, fyziky a biologie se vytvořila situace, kdy materialismus v pojetí života ztělěsňuje idealistické a náboženské názory. Přelomem v pojetí života byly velké objevy 19. století, především darwinismus, který založil vědecké pojetí tehdejší biologie. Na konci 19. století stojí ve středu vědeckého bádání problémy celostnosti organismů, embryogeneze a regenerace, biofyzika a biochemie. Soudobý vitalismus a teleologismus vznikl jako reakce na obtíže, které se vyskytly v souvislosti s těmito otázkami. Neovitalismus H. Driesche a jeho následovníků (A. Wenzl) byl idealistickým traktováním problému celostnosti organismů. Těžkostí, které vznikly při řešení faktorů evoluce, vedly rovněž k idealistickému převrácení, k teleologismu, kreacionismu, organicismu, k idealistickým interpretacím života v díle H. Bergsona („životní rozmach“), k energetismu S. Alexandera aj.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 29. 8. 2000
Autor: -red-