Zita Kabátová

Biografie / Herectví

*27.4.1913 (Praha, Rakousko-Uhersko) – †27.5.2012 (Praha, Česká republika), česká filmová herečka. Pocházela z umělecky založené rodiny – otec Benno Kabát (pocházející z moravského šlechtického rodu Kabátů z Vyškova) byl malostranský architekt a památkář (podílel se na opravách chrámu sv. Mikuláše), který navíc hrál ochotnicky divadlo a psal dětské loutkové hry, matka účinkovala jako ochotnice v Malostranské besedě a jejím strýcem byl známý pražský kabaretiér a první český filmový herec Josef Šváb – Malostranský. Studovala gymnázium a po matčině smrti se dva roky vzdělávala v klášterní škole v dnešním Ostrově nad Ohří. Od raného dětství se s rodiči věnovala ochotnickému divadlu, především na jevišti Malostranské besedy. V polovině 30. let začala hrát na pražských lidových scénách – Akropolis (1935), Velká opereta (1936–38), Nové divadlo (1939), Švandovo divadlo (1940) a Komorní divadlo (1941- 44). V roce 1936 byla především díky svému přitažlivému zjevu vybrána v konkurzu pro roli obětavé ošetřovatelky a milenky Světly v sentimentálním příběhu lásky Světlo jeho očí, který se stal jejím filmovým debutem a který odstartoval její závratnou kariéru jedné z nejoblíbenějších hereček této doby. Před válkou a během ní natočila celkem třicet šest filmů (z toho deset jen během roku 1939), většinou kýčovitých melodramatických příběhů druhořadých režisérů (často pod taktovkou Vladimíra Slavínského), v nichž představovala ušlechtilý typ žen, schopných obětí, moderní dívky, které nakonec dosáhnou štěstí po boku milovaného muže, ale i záhadné intrikánky ve svůdném těle a ženy pochybné pověsti. Za okupace hrála pod jménem své babičky Maria von Buchlow ve dvou bezvýznamných německých filmech společnosti Prag, což jí ale po válce způsobilo problémy. Nějaký čas se živila jako koloristka a retušérka, až v první polovině 50. let se mohla vrátit alespoň na jeviště jako členka Vesnického divadla (1950–1954) a Pražské estrády (1954–1958). Po roce 1968 byla vedoucí pražského kina Ilusion, v němž organizovala besedy s pamětníky k projekcím archivních filmů. Před kameru se znovu dostala až v roce 1969 v nostalgickém filmu Jiřího Hanibala o stárnoucí herečce Hvězda. Od počátku 70. let až do doby, než byla upoutaná na lůžko (v říjnu 2005), se nepravidelně objevovala v menších a epizodních rolích vitálních a elegantních žen v různorodých filmech (žel často v dnes již zapomenutých normalizačních paskvilech, zejména v dílech rutinéra Karla Steklého) – výjimkou byla jedna z hlavních postav babičky Elišky ve slovenské poetické tragikomedii Modré z nebe. Její poslední rolí byla profesorka Heinová ve snímku Pamětnice. Jen ojediněle účinkovala také v televizi, např. v seriálech Na lavici obžalovaných justice (1998) a To jsem z toho jelen (2000). V roce 1997 si zahrála v Divadle pod Palmovkou paní de Rosamonde v Hřebejkově inscenaci Nebezpečných známostí. Její komentované vzpomínky zaznamenal Otakar Brůna v knize Sváteční žena Zita Kabátová (1999). Ve spolupráci s Marií Formáčkovou napsala několik vzpomínkových knih – Lásky a lidé z mého života (2006), Moje první republika (2007), Bez servítků (2008), Můj recept na dlouhověkost (2008), Vůně času (2010) a Můj život nebyl pod psa, ale se psem (2011). Bilanční medailon s ní natočil Jiří Strach pro cyklus ČT Neobyčejné příběhy (2010). Nadace Život umělce jí v roce 1993 udělila cenu Senior Prix. V roce 1946 se provdala za Jerryho Krále, ředitele firmy Zeiss Ikon v Bombaji, nebylo jí však uděleno vízum a manželství bylo dálkově rozvedeno. V roce 1956 se provdala za svého dávného přítele, výtvarníka, veslaře a olympionika Jiřího Zavřela, jenž se po deseti letech vrátil jako politický vězeň z jáchymovských dolů (v roce 1968 emigroval). Z tohoto manželství se narodil syn Jiří Zavřel (*1957), který se stal specialistou na filmové efekty (usadil se v USA). Od roku 2005 žila Zita Kabátová v léčebně dlouhodobě nemocných v pražském Motole, kde jako poslední hvězda předválečné éry českého filmu zemřela v květnu 2012 ve věku nedožitých 100 let.

Filmografie (kompletní): srdcervoucí sentimentální příběh lásky podle oblíbeného ženského románu Maryny Radoměřské Světlo jeho očí (1936), sladkobolná komedie Ulička v ráji (1936; uváděno též pod názvem Dobrodinec chudých psů), lehká komedie o děvčatech ze mlýna a dvou spadlých pilotech Lojzička (1936), sentimentální příběh podle románu Marie Blažkové Spodní proudy pod názvem Manželství na úvěr (1936), komedie o malém štěstí obyčejné prodavačky Rozkošný příběh (1936), pokus o kriminální dobrodružný film Vzdušné torpédo 48 (1936), sentimentální románek Žena na rozcestí (1937), komedie podle divadelní hry Karla Konráda Kvočna (1937), příběh obecního sirotka podle románu Růženy Utěšilové Lízin let do nebe (1937), novomanželská komedie podle románu M. Blažkové Klatovští dragouni (1937), sentimentální milostné drama z prostředí umělecké bohémy Stříbrná oblaka (1938), Manželka něco tuší (1938; kopie filmu se nedochovala), sentimentální příběh ze života umělců podle románu M. Radoměřské Bláhové děvče (1938), pokračování životních osudů vesnického sirotka Lízino štěstí (1939), staropražská fraška podle divadelní hry J. K. Tyla Všechno přijde najevo pod názvem Děvče z předměstí (1939), komedie Kdybych byl tátou (1939), slzavé drama podle románu Marie Doležalové Kdo jsi bez viny pod názvem Osmnáctiletá (1939), sentimentální příběh Její hřích (1939), lyricko – symbolický příběh Tulák Macoun (1939), lidová komedie U svatého Matěje (1939), lidová komedie s optimistickým pohledem na problémy zaměstnaných žen Ženy u benzinu (1939), dojemný příběh pro citlivé duše podle románu Lídy Merlínové Zlatý člověk (1939), humorné historky z dívčího penzionátu podle divadelní hry Josefa Skružného Žabec (1939), humorně laděný milostný románek z maloměsta Srdce v celofánu (1939), životopisný snímek o skladateli a kapelníkovi Františku Kmochovi To byl český muzikant (1940), sentimentální příběh z prostředí soukromého sirotčince Madla zpívá Evropě (1940), adaptace románu Ignáta Herrmanna Artur a Leontýna (1940), lehká komedie Život je krásný (1940), situační burianovská komedie Přednosta stanice (1941), příběh suspendovaného soudce podle romaneta Jakuba Arbese Advokát chudých (1941), filmová verze úspěšné inscenace Burianova divadla Provdám svou ženu (1941), adaptace románu Karla Václava Raise Pantáta Bezoušek (1941), adaptace populární divadelní komedie Muži nestárnou (1942), burianovská komedie Zlaté dno (1942), velkoryse pojatá kostýmní komedie Počestné paní pardubické (1944), německé filmy Hudbou za štěstím (1944) a Osud na řece (1944), příběh kdysi slavné herečky Hvězda (1969), komedie Ženy v ofsajdu (1971), zapomenuté sociální drama z 30. let Svět otevřený náhodám (1972), mix sci-fi a špionážního filmu Akce Bororo (1972), historická komedie Ukradená bitva (1972), špionážní drama Případ mrtvého muže (1974), nechtěná parodie o komunistických agentech a imperialistických tajných službách Akce v Istanbulu (1975), propagandistický film na téma krizových jevů v zemědělství Tam kde hnízdí čápi (1975), kriminální drama Noc klavíristy (1976), pokus o satiru na konzumní způsob života Všichni proti všem (1977), poetické drama z prostředí domova důchodců Biela stužka v tvojich vlasoch (1977), komedie o největší akci v dějinách stěhování Kulový blesk (1978), obraz politických afér v Praze 20. let Skandál v Gri-Gri baru (1978), detektivka z prostředí tenisových kurtů Kam nikdo nesmí (1978), střihový film V hlavní roli Oldřich Nový (1980), optimistický příběh o vojácích, nacvičujících radostně spartakiádní skladbu, Kluci z bronzu (1980), komedie V podstatě jsme normální (1981), dětský snímek Kaňka do pohádky (1981), třetí část komediální série Jak básníkům chutná život (1987), semaforská hudební komedie Jonáš II aneb Jak je důležité míti Melicharovou (1988), dramatický příběh vesnického faráře Zapomenuté světlo (1996), odvážné filmové zpracování slavné hry Alfreda Jarryho Král Ubu (1996), smutná komedie o soužití žen tří generací Modré z nebe (1997), skutečnými případy inspirovaný seriál Na lavici obžalovaných justice (1998), televizní komedie Komu zvoní hrana (1999), komediální seriál To jsem z toho jelen (2000), tragikomedie o těžkém údělu stáří Babí léto (2001), rodinná komedie Mach, Šebestová a kouzelné sluchátko (2001), baladické vesnické drama podle novely Květy Legátové Jozova Hanule pod názvem Želary (2003), televizní drama Zlatá brána (2004), psychologické kriminální drama, inspirované případem tzv. heparinového vraha, Hodinu nevíš (2009), poetická komedie o jednom setkání po šedesáti letech Pamětnice (2009).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 27. 5. 2022
Autor: -red-