zirkonium

Chemické prvky

[Zirkonyum, latina < perština], Zr, chemický prvek IV.B skupiny periodické soustavy, protonové číslo 40, relativní atomová hmotnost 91,224, černý (práškovitý) kov, teplota tání je 1 857 °C, teplota varu asi 3 600 °C; objeveno roku 1787. V přírodě se vyskytuje ve sloučeninách, například v zirkonu. Čisté zirkonium se vyrábí redukcí chloridu zirkoničitého roztaveným hořčíkem. Nejčistší zirkonium se získává tepelným rozkladem jodidu zirkoničitého na žhavém wolframovém vláknu. V proudu kyslíku hoří na oxid zirkoničitý ZrO₂. Voda a taveniny alkalických hydroxidů na zirkonium nepůsobí. Dobře se však rozpouští v kyselině fluorovodíkové a lučavce královské. Při červeném žáru reaguje s chlorovodíkem a chlorem. S dusíkem, uhlíkem a křemíkem se slučuje při vysokých teplotách na velmi odolné sloučeniny. Zirkonium má schopnost pohlcovat do své struktury vodík, kyslík a dusík. Používá se zejména jako přísada do slitin, na žhavící vlákna žárovek, tavicí kelímky. Ve sloučeninách má oxidační číslo IV; karbid zirkoničitý ZrC má teplotu tání asi 3530°C, používá se například jako brusivo; oxid zirkoničitý je bílý prášek, teplota tání je asi 2700°C, používá se například ve výrobě smaltů, k tepelné izolaci.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 13. 8. 2021
Autor: -red-

Odkazující hesla: elektrochemická ušlechtilost, kamufláž, zirkon, zirkon.