Zeta

Historická oblast mezi Skadarským jezerem a Jaderským mořem, zahrnující přibližně území dnešní Černé Hory. Do 11. století byla nazývána Diokleia nebo také Dioklitia. V 6. a 7. století byla osídlena srbskými kmeny, v 9. století zde vzniklo knížectví kmene Dukljanů, jež bylo koncem 9. století ovládnuto byzantskou říší. Roku 1042 se opět osamostatnilo (kníže Štěpán Vojislav). Zetský kníže Michal (vládl v letech 1052–1082) získal podporu papežské kurie, roku 1067 založil v Baru arcibiskupství pro srbské země a Bosnu a roku 1077 byl papežským legátem korunován na krále. Největší rozkvět Zety nastal koncem 11. století za vlády krále Bodina (vládl v letech 1081–1101), který opanoval Rašku a Bosnu. Dynastické boje v Zetě vedly v průběhu 12. století k postupnému úpadku království, jež bylo koncem 12. století připojeno Štěpánem Nemanjou k Rašce jako součást formujícího se jednotného srbského státu Nemanjićů. Ve 13. a začátkem 14. století byla Zeta udílena srbským korunním princům. Ve 2. polovině 14. století se v Zetě vytvořila samostatná feudální panství Balšičů a Černojevičů. Pobřežní města byla ovládnuta v 1. polovině 15. století Benátčany. Koncem 15. století byla většina území dobyta západními Turky. V odlehlých a těžko přístupných horských oblastech vznikl pak fakticky nezávislý stát Černá Hora, který odolával turecké expanzi a v následujících stoletích postupně ovládl většinu území někdejší Zety. Název Zeta nesla v letech 1929–1941 jedna z bánovin Jugoslávského království zahrnující území Černé Hory a část Hercegoviny.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 2. 5. 2007
Autor: -red-

Odkazující hesla: Černá Hora, Podgorica, Raška, Skadar.