Zénón z Kitia

Biografie / Antické Řecko

*asi 336 – †asi 263 př.n.l., řecký filozof; zakladatel stoicismu: kolem 300 př.n.l. založil stoickou školu. Zdroji Zénónovy filozofie byly kynická etika, Hérakleitova filozofie a některé aspekty Aristotelova učení. Zénón byl původně obchodníkem jako jeho otec, po ztroskotání lodi se dostal v letech 315 – 313 do Athén, kde na něj silně zapůsobila četba Xenofontových Vzpomínek na Sokrata a Platónovy Obrany Sokrata, a proto se přidal ke kynikovi Kratétovi, v němž spatřoval filozofa, který stojí nejblíže Sokratově osobnosti. Zénón dělil filozofii na logiku, fyziku a etiku; nejdůležitější místo patřilo etice. Hlavním kritériem pravdy je podle Zénón „fantasiá kataléptiké": představa uchopující jasně předmět a vynucující si souhlas subjektu. Podle Zénóna veškeré vědění pochází ze smyslového vnímání a duše je původně nepopsaný list papíru. Tím se Zénón blíží důslednému senzualismu, který ale doplňoval racionalistickými prvky. Veškerá skutečnost je pro Zénóna tělesná. Působící a trpící (božstvo a hmota, síla a látka) jsou sice hlavní principy, ale jejich protiklad je jen odvozený a relativní. Působící božstvo je totiž z velmi jemné látky; hrubší látka je sama o sobě nepohyblivá a neutvářená, ale schopna pohyb a tvar přijímat. Působící, činný, hybný a formující princip je ve světovém celku podle Zénóna božstvo. Mnohost světa tvoří u Zénóna jednotu, krásu, účelnost a dokonalost pocházející od myslícího ducha a dokazující existenci božstva, jehož prozřetelnost (pronoiá) vše uspořádala pro lidské dobro. Ze sebevědomí částf světa Zénónovi plyne vědomí světového celku, a tím je božstvo, jež proniká celý svět jako pneuma (dech, duch), jako tvůrčí oheň, duše a rozum všeho; obsahuje v sobě množství dílčích semenných rozumů (logoi spermatikoi); božský praoheň se mění při vytváření světa ve vzduch a vodu, voda se zčásti stává zemí, zčásti zůstává vodou a zčásti se mění ve vzduch, který opět vzplane v oheň; po určité době božstvo ve světovém požáru (ekpýrósis) vše pojímá podle Zénón do sebe; odtud pak začíná znovu svět, který se vyvíjí úplně stejně , jako předešlý. Veškeré dění je podle Zénóna absolutně nutné a tato nutnost je totožná s božským rozumem a s přírodou; tato nutnost je osud (heimarmené) a neliší se od prozřetelnosti; lidská duše je částí, výronem božstva a je s ním ve vzájemném vztahu. Zénónova etika se vyznačuje intelektualismem a snahou uplatnit obecné zásady ve všech oblastech života. Nejvyšším cílem je mu blaženost (eudaimoniá, euroiá biú), nejvyšším statkem je ctnost jako život přiměřený přírodě (homologúmenos té fysei zén), shoda lidského jednání s univerzálním přírodním zákonem, světovým rozumem. Podle Zénóna jedině mudrc je pánem svého života a může ho podle své vůle ukončit (Zénón spáchal sebevraždu, stejně jako Kleantés).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 3. 3. 2020
Autor: -red-

Odkazující hesla: apatie.