zemětřesení

Krátkodobé rychlé pohyby vyvolané náhlým přemístěním větších hmot v kůře a svrchním plášti Země, šířící se ve formě zemětřesných vln na velké vzdálenosti. Podle příčiny vzniku se otřesy vyvolané přírodními silami (zemětřesení přirozená) dělí na zemětřesení tektonická

(jsou nejčastější – asi 90 % – a nejsilnější), zemětřesení vulkanická

(asi 7 %) a zemětřesení řítivá

(asi 3 %). Lidská činnost (například výbuchy) vyvolává zemětřesení umělá

. Ročně je zaregistrováno asi milion zemětřesení, z nichž převážná většina nepůsobí škody; reagují na ně pouze přístroje. Zřídka se vyskytují silná zemětřesení, při nichž se uvolňuje energie 10¹⁸ joulů a dochází ke katastrofálním škodám a ztrátám i desetitisíců lidských životů. Přímo pozorovatelné účinky se posuzují podle mezinárodních stupnic makroseizmických intenzit (Mercalliho-Cancaniho-Siebergova stupnice), energie podle Richterovy stupnice (viz magnitudo

). Škody závisejí zejména na uvolněné energii a na hloubce ohniska pod povrchem Země – při malé hloubce ohniska dochází k větším škodám v poměrně malé oblasti (pleistoseistní oblast), velká zemětřesení s hlubokým ohniskem mohou způsobit škody v rozsáhlých oblastech. Zemětřesení se vyskytují převážně v tzv. zemětřesných pásech; znalost aktivních zón má význam pro projektováni antiseizmických staveb, odolávajících zemětřesení předpokládané síly. Intenzívní výzkum se soustřeďuje na možnosti předvídání zemětřesení; úspěšné předpovědi by zachránily tisíce lidských životů a zabránily obrovským materiálním škodám.