Zbigniew Zapasiewicz

Biografie / Herectví / Režie

*13.9.1934 (Varšava, Polsko) – †14.7.2009 (Varšava, Polsko), celým jménem Zbigniew Jan Zapasiewicz, významný polský filmový, televizní a divadelní herec a režisér a pedagog. Původně začal studovat chemii na Vysoké škole polytechnické, ale po roce se vydal na hereckou dráhu. V letech 1952–1956 vystudoval herectví na Vysoké divadelní škole ve Varšavě, kde poté působil na různých divadelních scénách. V letech 1966–1983 byl ředitelem Dramatického divadla (na jevišti si zahrál mj. Polonia v Hamletovi, Coriolana, Krále Leara či Salieriho v Amadeovi). Před kamerou se začal objevovat již v 60. letech, jeho zlatá éra však přišla až v následujícím desetiletí, kdy polská kinematografie zažívala nebývalý rozkvět (tzv. kino morálního neklidu). Spolupracoval s mnoha významnými polskými filmaři (Andrzej Wajda, Krzysztof Kieślowski, Janusz Zaorski, Feliks Falk aj.), do mezinárodního povědomí se však dostal až díky spolupráci s Krzysztofem Zanussim, pro něhož se stal jeho dvorním hercem a v jehož psychologických a společensko-kritických dramatech vytvořil typ intelektuálů, jejichž morální postoje a charaktery jsou prověřovány v různých podmínkách a ve složitých, často krizových situacích (k nejlepším patří cynický, vnitřně prázdný a rezignující jazykovědec v dramatu Ochranné zbarvení – za tuto roli získal ocenění na FPHF v Gdaňsku / Gdyni 1977). Výtečný výkon podal i v roli tiskového zpravodaje, který prožívá hlubokou krizi, ve Wajdově dramatu Bez umrtvení. Mezi jeho filmové hrdiny dále patřili příslušníci inteligence, vědci, politici či otcové, převážně byl obsazován do filmů reflektujících kriticky společenské a politické problémy polské společnosti v uplynulých desetiletích. Účinkoval také v desítkách televizních inscenací a seriálů (S nasazením života, Země zaslíbená, Loutka, Polské cesty, Mistr a Markétka, Láska na první pohled, Maršálek Pilsudski, Ohňem a mečem aj.), několikrát si zahrál i v zahraničních filmech. Věnoval se také divadelní, rozhlasové a televizní režii a od roku 1959 přednášel na Vysoké divadelní škole, kde byl v letech 1981–1984 děkanem (v roce 1987 byl jmenován profesorem). Za svou uměleckou tvorbu i kulturně-společenský přínos získal velké množství ocenění i oficiálních státních poct, z nichž nejvýznamnější byl Komandérský kříž s hvězdou Řádu obrození Polska (2002). Jeho manželkami byly herečky Miroslawa Dubrawská a Olga Sawická.

Vybraná filmografie: experiment o muži v manželské krizi Způsob existence (1965), portrét obyvatel Varšavy Bariéra (1966), dramatický příběh o pátrání po ztracené dívce Kdo by cokoliv věděl... (1966), televizní snímek o neúspěšné vědecké pracovnici Za stěnou ((1971), televizní film Svěrací kazajka (1971), dramatický příběh matky a dcery Dveře ve zdi (1973), historicko-společenské drama podle románu Władyslawa Reymonta Země zaslíbená (1974), eroticky uvolněný přepis přepis dekadentního románu Stefana Źeromského Historie hříchu (1975), drama Mazepa (1975), psychologické drama na téma eutanasie Odsouzený (1975), melodrama podle knihy Krystyny Berwińské Con amore (1976), výtečná psychologicko-společenská moralita z vysokoškolského prostředí Ochranné zbarvení (1976), podle skutečné události natočené válečné drama Akce u Arsenalu (1977), drama Náruživost (1977), psychologické drama Bez umrtvení (1978), společenská moralita z prostředí psychiatrické léčebny na počátku okupace Polska Podivná nemocnice (1978), psychologický snímek podle povídky Jaroslawa Iwaszkiewicze Slečny z Vlčí (1979), drama Kung-fu (1979), historické drama podle povídky Boleslawa Pruse Předsunutá hlídka (1979), televizní drama Cesty v noci (1979), Za bílého dne (1980), kritický pohled do světa dobře situovaných vrstev polské společnosti Kontrakt (1980), drama Horečka (1980), psychologicko-společenské drama Naivní otázky (1981), originální a sugestivní obraz Polska na přelomu 70. a 80. let minulého století Náhoda (1981), mnoha cenami ověnčená monumentální freska, zachycující tragické úseky moderních polských dějin, podle románu Kazimierze Brandyse Matka Králů (1982), drama Imperativ (1982), příběh mladého literáta Idol (1984), hořká retrokomedie a brilantní záznam krátkého úseku ze života slavného pěvce Baryton (1984), milostné drama z poválečného polsko-německého pohraničí Rok klidného slunce (1984; první polský film, který získal Zlatého lva na MFF v Benátkách), úspěšná válečná komedie ve švejkovském stylu C.k. dezertéři (1985), psychologické drama Jsem proti (1985), drama Laura (1986), drama Maškaráda (1986), mistrovská variace pátého přikázání starozákonního Desatera a významné dílo světové kinematografie Krátký film o zabíjení (1987), melodrama, odehrávající se v předvečer druhé světové války v Polsku, Ať jsi kdekoliv (1988), televizní verze Krátkého filmu o zabíjení s názvem Dekalog V (1988; pátá epizoda seriálu Dekalog), podle skutečné události natočené psychologicko-kriminální drama Zajatkyně (1988), drama Enak (1992), drsné kriminální drama o boji s organizovaným zločinem Psi (1992), válečné drama Démoni války podle Goyi (1998), televizní drama Cesta do Moskvy (1999), existenciální drama na téma života a smrti Život jako smrtelná choroba přenášená pohlavní cestou (2000; polská cena Orel za herecký výkon), drama Člověk z davu (2001), psychologické drama Dodatek (2002), psychologické drama z prostředí diplomatických intrik Persona non grata (2005), mysteriózní drama Naděje (2006).

Vytvořeno: 21. 9. 2009
Aktualizováno: 29. 1. 2021
Autor: PST