záznam zvuku

Souhrn zařízení a pracovní postup umožňující trvalý záznam akustického signálu, který je možno libovolně reprodukovat. Podle principu se rozeznává záznam zvuku: a) mechanický záznam signálu na gramofonové desce, vytvořený v drážce ve tvaru Archimédovy spirály. Může být stranový, kdy průběhu akustického signálu odpovídá stranová úchylka hrotu vedeného drážkou ze základní polohy (nejběžnější způsob), nebo hloubkový, kdy záznam je dán proměnnou hloubkou drážky. Gramofonové desky se reprodukují na gramofonu. Lze na ně zaznamenat do jediné drážky i dva nezávislé signály odpovídající dvěma kanálům stereofonního přenosu. Stereofonní snímek, stejně jako snímky jednokanálové, je možné reprodukovat pouze speciální přenoskou (viz také stereofonie); b) magnetický záznam akustického signálu vytvořený remanentní indukcí na nosiči záznamu (feromagnetický drát, fólie). Reprodukce záznamu se provádí snímací hlavou. Magnetickým polem vhodné intenzity lze záznam smazat. Magnetický záznam zvuku se provádí nejčastěji na pás z umělé hmoty s magneticky aktivní vrstvou. Běžným zařízením používajícím pásku o šířce 6,35 mm (magnetofonový pásek) je magnetofon. Jiný druh zařízení je diktafon; c) optický záznam zvuku se používá obvykle u zvukového filmu na materiálu s fotograficky citlivou vrstvou. Viz také adaptor, budič zvuku.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 26. 8. 2000
Autor: -red-

Odkazující hesla: adaptor, zvuková technika.