zastoupení

Právní vztah mezi zástupcem a zastoupeným spočívající v tom, že z jednání zástupce, tj. toho, kdo je oprávněn jednat za jiného jeho jménem, vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému, jako by jednal sám (zastoupení přímé). Při nepřímém zastoupení zástupce jedná svým jménem a sám nabývá práv a povinností, které převádí na základě smlouvy, například komisionářské, na zastoupeného. Od zastoupení se liší jednání jménem organizace, kde právní úkony pracovníků a členů jsou považovány za právní úkony organizace samé. – Zastoupení vzniká buď přímo ze zákona, například práva rodičů zastupovat nezletilé děti, nebo z rozhodnutí soudu či jiného orgánu, například opatrovnictví, tj. tzv. zákonné zastoupení, anebo na základě dohody o plné moci, tj. smluvní zastoupení. Zástupcem i zastupovaným může být občan nebo organizace (právnická osoba). V občanském soudním řízení občan, který nemůže jednat před soudem samostatně, musí být zastoupen zákonným zástupcem, jinak se každý občan může dát zastupovat zástupcem, jehož si zvolí – je jím zpravidla advokát. V trestním řízení obviněný může a v některých případech musí být zastupován obhájcem (viz též obhajoba). Poškozený a zúčastněná osoba v trestním řízení mohou být zastupováni zmocněncem.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 14. 8. 2006
Autor: -red-