žárovka

Elektrotechnika

Umělý světelný zdroj, který vyzařuje světlo z tělesa (vlákna) rozžhaveného elektrickým proudem. První patent na žárovku, v niž byla proudem žhavena kaolínová tyčinka, získal v roce 1876 ruský vynálezce P. N. Jabločkov. V roce 1878 sestrojil T. A. Edison žárovku s uhlíkovým vláknem ve vzduchoprázdné skleněné baňce. Od roku 1909 se užívá jako vlákno wolframový drát. Svítícím tělesem je nejčastěji kovové (wolframové) vlákno, jednoduše nebo dvojitě svinuté do spirály. Je uzavřeno ve skleněné baňce (čiré, matované, opálové, mléčné, barevné, křemenné) různých tvarů, která je buď vakuová, nebo plněná inertním plynem (argon, krypton), v případě žárovky halogenové navíc s příměsí určitého množství halových prvků (jód). Viz také iluminační žárovka, infračervená žárovka, reflektorová žárovka, světlometná žárovka. Žárovky jsou postupně vytlačovány ekonomičtějšími světelnými zdroji s menší spotřebou, jako jsou výbojky a LED zdroje, často přizpůsobené pro přímou náhradu v paticích původních žárovek. 

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 12. 7. 2021
Autor: -red-

Odkazující hesla: Thomas Alva Edison, vakuová technika.