zámek

Spouštěcí a odpalovací mechanismus ručních palných zbraní. Zámek zbraně prošel dlouhým vývojem a jeho tvar a konstrukce pomáhají do značné míry přesně určit dobu, ze které zbraň pochází, a někdy i její teritoriální provenienci. První palné zbraně neměly ani náznak zámku, odpalovaly se pomocí hořícího luntu či rozpáleného železa, které bojovník držel v ruce a přikládal je k zátravce. Od poloviny 15. století se začaly ruční palné zbraně vybavovat jednoduchým doutnákovým zámkem, který převažoval až do 1. poloviny 17. století Jeho obdobou byl zámek hubkový. Od začátku 16. století se objevovaly zbraně vybavené dokonalejším zámkem kolečkovým. Byl typický vystupujícím kolečkem umístěným na zámkové desce. Mladší typy zbraní měly již kolečko kryté a ze zámkové desky vystupovala pouze čtyřhranná osa, na kterou se nasazoval napínací klíč. Zbraně s kolečkovým zámkem se vyráběly až do poloviny 18. století. V 2. polovině 16. století a na začátku 17. století se objevily konstrukce zámku využívajících k zapálení prachu na pánvičce jiskry vzniklé úderem pyritu nebo pazourku upevněného v čelistech pohyblivého kohoutku o vertikálně postavenou ocílku. V českých zemích se používaly především tzv. křesadlové zámky, dále zámky španělské a italské. Existovaly i tzv. zámky skandinávské, ruské, anglické a skotské. Z. křesadlové převládaly až do 1. poloviny 19. století, kdy je postupně vytlačoval dokonalejší zámek zápalkový. U něho změnil svou funkci kohoutek; stal se kladívkem, které po stisknutí spouště udeřilo na třaskavou náplň ukrytou v mosazném pouzdru (nejčastěji tvaru čepičky). Oheň vzniklý výbuchem třaskavé náplně vnikl komínkem do hlavně, kde zapálil prachovou nálož. Používal se až do 70. let 19. století, kdy následkem mohutného rozvoje techniky ve 2. polovině 19. století došlo k řadě změn v konstrukci palných zbraní, zejména zavedením zadovek. Zatímco až do té doby byla pro každý delší dějinný úsek typická jedna konstrukce zadovky v několika variantách, v 2. polovině 19. století se objevila řada nových konstrukcí zámků (závěrů) zbraní, u vojenských zbraní z. umožňující dále využít předovky úpravou hlavně, například o závěry záklopkové (odklopné buď do strany, nebo vzhůru), rozšířené byly blokové závěry, bud klouzavé (Winchester), otáčivé (Werndl), nebo posuvné (typické pro automatické a poloautomatické zbraně). Nejvýznamnější byl závěr válcový, a to bud otáčivý (Mauser), nebo přímotažný (Mannlicher). U loveckých zbraní se sklopnými hlavněmi převládaly zámky typu Lefaucheux, Hammerless a Lancaster, které se v současnosti dělí podle konstrukce a způsobu napínání na: a) zámek, jehož bicí ústrojí je uloženo ve vybraném lůžku (systém Anson-Deelley, Blitz, Greener); b) zámek; jehož bicí ústrojí je připevněno na vnitřní straně zámkové desky (systém Holland-Holland); c) zámek, jehož bicí ústrojí je připevněno na spoušťové desce (kozlice a trojáky).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 31. 8. 2006
Autor: -red-