zábradla
Krytí ochozů hradeb a objektů středověkých fortifikací. Nejčastější řešení, zvláště v době před masovým nástupem dělostřelectva, představovala parapetní zídku ukončenou cimbuřím tvořeným zuby (stínkami) a prolukami mezi nimi. Ve Francii ve 13. století cimbuří doplňováno odstranitelným dřevěným podsebitím (hourds), po jehož stržení mohlo cimbuří plnit dále svou funkci. Od začátku 14. století ve Francii vznikla varianta cimbuří vysazeného na konzolách (mâchicoulis), čímž byl pokryt mrtvý prostor u paty zdi. S nástupem palných zbraní se budovaly parapetní zdi prolomené pouze řadou střílen, starší cimbuří se zazdívala a v zazdívkách se zřizovaly střílny. S ohledem na nebezpečí zvlhnutí prachu záhy budovány zděné, roubené či hrázděné střelecké, často vysazené ochozy, doplňované dle potřeby drobnými arkýřovými vížkami.
Vytvořeno:
14. 3. 2000
Aktualizováno:
23. 9. 2005
Autor: -red-