winglet

Letectví, anglicky také wingtip device nebo sharklet, pomocná svislá ploška na koncích křídel letounu. Zabraňuje nebo zmenšuje vytváření vírů přetékáním vzduchu z oblasti vyššího tlaku pod křídlem do oblasti nižšího tlaku nad křídlem. Snižuje indukovaný odpor a zlepšuje letové vlastnosti letounu. Nejčastěji jde o svislou plošku směrem nad křídlo, ale používají se i konstrukční varianty s orientací dolů nebo kombinace svislých plošek nahoru i dolů (tato varianta se nazývá wingtip fence – ohrazení konce křídel

). Bez ohledu na tvar je účel těchto plošek podobný. Koncepce svislých ploch na koncích křídel byla teoreticky známa už v počátcích letectví na přelomu 18. a 19. století, ale první významnější pokusy se svislými plochami na koncích křídel se prováděly až ve 30. letech. Mezi první sériové dopravní letouny patřil koncem 70. let například Learjet 28. Varianta šavlovitě se rozbíhajících konců

křídel nahoru a dolů, použitá poprvé v roce 1990 u letounu McDonnell Douglas MD-11 (split-tip nebo split scimitar winglet) byla použita u dalších typů, například u letounů Boeing 737-MAX. Masové rozšíření především v civilním letectví nastalo až na přelomu tisíciletí a postupně některou variantu wingletů do svých nových konstrukcí zahrnuli všichni významní výrobci civilních dopravních letadel. Zajímavými variantami pomocných plošek na koncích křídel jsou šikmé konce křídel (raked wingtip), použité u několika typů letounů firmou Boeing, kde plošky nejsou svislé, ale mají jen znatelně větší vzepětí než zbytek křídla. Zajímavé jsou i varianty zařízení na koncích křídel, které nejsou plošné, ale mají tvar uzavřené smyčky, jako například u letounu Falcon 50 (spiroid winglet). Firma Boeing přišla u svého typu 777X s variantou sklápěcích konců křídel

, plnících ve vztyčené svislé poloze funkci wingletů a ve sklopené poloze, hladce přecházející do křídla má při horizontálním letu znižovat spotřebu paliva.