Wagnerův zákon

[Vegnerův, podle amerického senátora R. F. Wagnera, *1877 – †1953], běžně užívaný název Národního zákona o pracovních poměrech, prosazeného v USA v roce 1935 prezidentem F. D. Rooseveltem

. Wagnerův zákon zajišťoval dělnictvu právo na jednání se zaměstnavateli a právo na stávku, zřizoval úřad pro pracovní vztahy. Dělníci nesměli být diskriminováni za členství v odborových organizacích a zaměstnavatelé byli povinni uzavírat kolektivní smlouvy se zástupci pracujících. Vydání Wagnerova zákona bylo úspěchem bojů americké dělnické třídy v období New Deal

. Pozbyl účinnosti přijetím reakčního Taft-Hartleyova zákona

v roce 1947.