vznikání a trvání

Filozofie

Filozofický problém existující od počátků řecké filozofie, kde má většinou ráz skloubení statiky světa (ve světě jako celku nic nového nevzniká) a dynamiky jeho částí. První řečtí filozofové spojovali vysvětlení vznikání a trvání s redukcí mnohosti světa na jeden prvek (popřípadě na více prvků) nebo též princip, který je zároveň principem řídícím průběh světového dění (Anaximandrovo apeiron). Atomisté redukovali realitu na atomy a prázdno. Platonismus rozlišil mezi genetickým jsoucnem a jsoucnem agenetickým; první vzniká, druhé trvá bez proměny. Aristoteles spojil problémy vznikání a trvání s vysvětlením pohybu; trvá prý základní struktura světa a vznikání (a zanikání) podléhají věci a procesy; jednotu světa zaručuje ontologický pohyb, éterý umožňuje přechod mezi podstatou a jevovou rovinou. Stoikové pojímali svět (podobně jako Hérakleitos) jako vznikající a zanikající organismus, ale ve světě nic nového nevzniká. Novoplatonici řešili problematiku vznikání a trvání v souvislosti s problémem inteligibilního a senzibilního světa; inteligibilní svět je trvalý, senzibilní podléhá vzniku a zániku; přitom ale do inteligibilního světa proniká jistý dynamismus, bez jakéhokoli pohybu je pouze „jedno“. Antika chápe pravé jsoucno jako trvalé, neproměnné; nezná pojem vývoje, pokroku, její koncept času je cyklický. Průlom k linearitě času přináší až křesťanství, kde postupně krystalizuje i pojetí vzestupného vývoje. Vznik světa v antice byl řešen neteologicky; myšlenka stvoření světa je původu judaistického, rozvíjelo ji křesťanství, islám aj. Podle středověkých koncepcí bez proměny trvá pouze bůh a (z platonismu zděděný) pravzorový svět. Evoluční myšlenky se objevily sice už ve středověku, ale více se začaly uplatňovat v renesanci a zejména od nástupu novověké přírodovědy. Mechanická přírodověda (G. Galilei, R. Descartes, I. Newton) redukovala veškerý pohyb na mechanické přemístování a také problematika vznik a trvání byla řešena tímto způsobem. 18. století přineslo první teorie vzniku vesmíru (I. Kant, P. S. Laplace). V německé klasické filozofii byly odhaleny ve spekulativní formě zákony dialektiky jako základní zákony vývoje veškeré reality.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 17. 7. 2006
Autor: -red-