vzájemné působení

Filozofie

Filozofie, kategorie odrážející působení různých objektů na sebe, jejich vzájemnou podmíněnost, změny jejich stavů, přechod jednoho v druhý, ale též vznik, genezi jednoho předmětu z druhého, jejich vývoj. Vzájemné působení realizuje různé formy všeobecné, univerzální souvislosti jevů, je konkrétní formou pohybu. Vzájemné působení je druhem všeobecné souvislosti, at přímé nebo zprostředkované, vnější nebo vnitřní. Vlastnosti předmětu se mohou projevovat a být poznávány jen v jeho vzájemném působení s jinými objekty. Vzájemné působení je tím prvním, s čím se člověk setkává, jestliže pozoruje z hlediska přírodní vědy nebo filozofie pohybující se hmotu, je to však též „poslední příčina“ (causa finalis) všech jevů (B. Engels). Pojem vzájemné působení organicky souvisí jak s kategorií substance v jejím dialogickém pojetí (B. Spinoza: causa sui), tak s kategorií struktury. Vystupuje jako integrující činitel, prostřednictvím něhož se uskutečňuje spojování části do určitého typu celku, do určité celostnosti. Má objektivní a univerzální ráz, neboť skrze vzájemné působení se uskutečňuje vzájemná souvislost všech strukturních úrovní bytí, realizuje se materiální jednota světa. Jestliže změna nebo pohyb vůbec se konkretizuje jako vzájemné působení předmětů, pak opět vzájemné působení se konkretizuje v univerzálnosti příčinných vztahů. Vztah příčiny a účinku má velký praktický význam pro analýzu a ovládání jevů a procesů, avšak veškeré vzájemné působení nelze na příčinnost převést. Vzájemné působení podmiňuje vývoj objektů. Avšak význam vzájemného ovlivňování není vždy stejný, působení jednoho objektu na druhý má někdy podstatný, jindy nepodstatný charakter. Vzájemné působení protikladů, tedy dialektický rozpor, je nejhlubším zdrojem, základem a poslední příčinou vzniku, samopohybu a vývoje objektů. Typy vzájemného působení se odlišují podle různých forem pohybu hmoty. Dialektická idea vzájemného působení má hluboce materialistický a ateistický obsah, neboť všeobecnost vzájemného působení neponechává místo ani pro boha, ani pro absolutní ideu objektivního idealismu. Samopohyb a samovývoj hmoty jsou možné jen na základě všeobecného vzájemného působení. Systémy vzájemného působení jsou rázného druhu, tak kybernetické soustavy jsou charakteristické tím, že zpětné působení druhého systému na první vystupuje jako zpětná vazba. Zvláště složité formy vzájemného působení vznikají ve společenském životě. Marx definoval společnost jako „produkt vzájemného působení lidí“. Příklady všestranného výzkumu vzájemného působení složitých sociálně ekonomických systémů jsou Marxův Kapitál a Leninův Vývoj kapitalismu v Rusku. Kategorie vzájemného působení je důležitým metodologickým principem pro analýzu složitých jevů. Poznání není pasívním kopírováním skutečnosti, nýbrž vzájemným působením objektu a subjektu, aktivním střetáváním člověka s přírodními a společenskými systémy. Při analýze společenských procesů je důležité sledovat vzájemné působení v podobě dialektického rozporu, kdy hlavní člen rozporu proniká do vedlejšího, podřizuje si jej jako svůj zprostředkující protiklad, přičemž však vedlejší stránka rozporu hraje též aktivní roli. Tyto vztahy jsou důležité pro pochopení neantagonistiokých rozporů socialismu, kdy se rozpor nebo konflikt řeší spoluprací stránek protikladu.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 23. 11. 2006
Autor: -red-