vyhlazovací politika nacistů

Politologie

Cílevědomá a dlouhodobá zločinná činnost nacistů zaměřená na vyhlazeni celých národů a „rasově méněcenných“ skupin; nejextrémnější projev nacistického systému teroru a praktické realizace nacistické ideologie. Cílem vyhlazovací politiky nacistů bylo vyhlazení židů, Cikánů a vyhnání, likvidace nebo poněmčení slovanských národů v zájmových oblastech německého imperia ve střední a východní Evropě. Postupně realizována v návaznosti na boj proti demokratickým silám od nástupu NSDAP k moci roku 1933. Byla prosazována hlavně proti židům; na základě tzv. norimberských zákonů roku 1935 se židé stali bezprávnými občany persekuce vyvrcholila 31.7.1941 rozhodnutím o tzv. konečném řešení židovské otázky, které mělo za následek deportaci židů z celé nacisty ovládané Evropy do koncentračních táborů (Osvětim, Majdanek, Treblinka, Stutthof), kde byli hromadně vražděni v plynových komorách. Vůči slovanským národům mohli nacisté vzhledem k potřebě pracovních míst v průmyslu a zemědělství v podmínkách válečného hospodářství přistoupit jen k dílčím opatřením k perzekuci politických a kulturních představitelů, k vysídlováni vsi a zakládání německých národnostních ostrovů, k vypalování obcí za údajná provinění a vyhlazováni nebo odvážení jejich obyvatelstva do koncentračních táborů.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 22. 8. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: koncentrační tábory, Rudolf Karel.