východoindické společnosti

Obchodní společnosti zakládané v 17. až 18. století v řadě evropských států (Anglie, Nizozemí, Dánsko, Francie, Portugalsko, Švédsko, Skotsko, Rakousko) pro podnikání v tzv. Východní Indii

. Většinou měly obchodní monopol, zvláštní práva, privilegia a vládní podporu. V počáteční fázi se pouze zapojovaly do už existující sítě obchodních vztahů a spojení mezi asijskými státy, Afrikou a Evropou, od poloviny 18. století prováděly vlastní aktivní koloniální politiku. Důsledkem bylo vytvoření britských, francouzských a nizozemských koloniálních říší v Asii, polokoloniální nebo jinak závislé postavení formálně samostatných zemí (Čína, Thajsko). Nejvýznamnější východoindické společnosti byly: Anglická východoindická společnost (East India Company), založená 31.12.1600. Měla monopol na obchod v oblasti na východ od mysu Dobré naděje k Magellanovu průlivu. Zakládání faktoru na Sumatře vedlo ke konfliktu s nizozemskou konkurencí, hlavní zájem od 1623 byl zaměřen na Indii, kde se hlavním centrem stalo město Surat, od 2. poloviny 18. století Bombaj, Kalkata a Madrás. Od anglické koruny obdržela roku 1661 právo vést válku a uzavírat mír, roku 1686 držet vojsko a námořní flotilu. V roce 1702 byla sloučena s konkurenční společností (založené v roce 1698). V soupeření s nizozemskými, portugalskými a francouzskými společnostmi upevnila své postavení v Indii, stále výrazněji ovlivňovala politiku místních států. V letech 1746–1763 vytlačila z Indie Francouze (karnátacké války), dobytím Bengálska (1757, R. Clive

) ovládla severovýchodní Indii, a vytvořila tak předpoklady ovládnutí většiny Indie (do 1849) a Barmy (do 1852). Sílící odklon od obchodního podnikání vedl v letech 1773 a 1784 k rozšíření vládní kontroly nad společností (první generální guvernér W. Hastings

). Hlavním zdrojem příjmů se staly daně (zamíndárí

). Od roku 1813 byl jediným monopolem obchod s Čínou. V roce 1833 byla společnost jako obchodní organizace zrušena. Za povstání sipáhíů v letech 1857–1859 byla roku 1858 zrušena úplně. Indie se stala britskou korunní kolonií. Francouzská východoindická společnost (La Compagnie des Indes Orientales), založená roku 1664 z iniciativy J. B. Colberta

, první faktorie byla v Suratu. Cílem bylo získat monopol na obchod s jižní Indií. Od roku 1683 bylo centrem Puttuččéri. Do 20. let 18. století prosperovala, ale většímu rozvoji bránil její feudální charakter a reglementace činnosti vládními komisaři. Roku 1719 byla spojena s ostatními francouzskými obchodními společnostmi v tzv. Compagnie des Indes (Indická společnost), která měla monopol na veškerý francouzský zámořský obchod. Územní ztráty této společnosti v Africe a Americe vedly k jejímu oslabení, pozice v Indii ztratila v karnátackých válkách v letech 1746–1763 (J. F. Dupleix

, B. F. LaBourdonnais

). Roku 1769 byla rozpuštěna, krátce obnovena v letech 1785–1795. Nizozemská východoindická společnost – viz Sjednocená východoindická společnost

.