Alberto Vojtěch Frič

*8.9.1882 (Praha) – †4.12.1944 (Praha), český cestovatel, etnograf, botanik, fotograf, publicista a svérázný myslitel. Pocházel z významné vlastenecké rodiny, otec Vojtěch Frič (*1844-†1919) byl právníkem a náměstkem primátora, strýc aktivním revolucionářem z roku 1848. Od mládí se zajímal o přírodovědu a botaniku, zejména kaktusy. Už v 15 letech byl považován za jednoho z největších odborníků na kaktusy ve střední Evropě. Studia na technice nedokončil. První výzkumnou cestu do oblasti Matto Grosso

, na kterou dostal povolení už jako osmnáctiletý, podnikl v období 1901–1902. Na této cestě byl napaden a zraněn jaguárem a musel ji předčasně ukončit. Druhá jeho cesta v letech 1903–1905 vedla do Uruguaye, Argentiny, Grand Chaco, Pilcomayo. Řeku Pilcomayo se mu podařilo úspěšně projet jako vůbec porvnímu z 20 výprav. Na této cestě se oženil po indiánském způsobu s domorodou dívkou kmene Čamakoko v povodí řeky Paraguay, jménem Lora-y se kterou měl dceru Herminii (dožila se více než 100 let, zemřela roku 2009). Od roku 1905 se už se svou indiánskou ženou nikdy neviděl a oženil se později i v Praze. Třetí výzkumnou cestu podnikl v letech 1906–1908 do Brazílie, Argentiny a Paraguaye. Z této cesty s sebou dovezl i příslušníka indiánského kmene, který trpěl záhadnou nemocí, kterou Indiáni neznali. V Praze se podařilo zjistit parazitický původ nemoci a provést úspěšnou léčbu pomocí silného laxativa

. Indián se vrátil ke svému kmeni s příslušnými léky při čtvrté výpravě, uskutečněné v letech 1909–1912 do Paraguaye a Argentiny. Po založení Československa podnikl při páté výpravě 1919–1920 v Brazílii, Argentině a Uruguayi diplomatickou propagační misi ve službách nového státu a velmi se zasloužil o jeho popularizaci v těchto zemích. Šestá výprava 1923–1924 vedla do Mexika a USA, sedmá 1927 do Brazílie, Argentiny, Paraguaye a Uruguaye, poslední osmá 1928–1929 směřovala do Uruguaye, Argentiny, Bolívie a Peru. Poslední cesta byla z botanického hlediska nejvýznamnější, objevil při ní řadu nových rodů kaktusů a jeho objevy podnítily celosvětový zájem o kaktusářství a jihoamerické druhy kaktusů. Vypracoval se na největšího světového znalce kaktusů, objevil desítky nových druhů kaktusů a v Praze, ve vile Božínka (postavené podle jeho návrhů v roce 1911) se věnoval genetice a pěstitelství, vybudoval asi celosvětově nejrozsáhlejší sbírku kaktusů, čítající více než 40 tisíc rostlin. Když v zimě 1939 tato sbírka byla zničena mrazem, proto se soustředil na genetické šlechtění užitkových rostlin. Osobním přítelem a ilustrátorem jeho cestopisů byl Zdeněk Burian

. V roce 1922 založil Spolek pěstitelů kaktusů v ČSR. Po okupaci v roce 1939 přestal vycházet ze své vily a odmítal se stříhat a holit až do odchodu okupantů. Zemřel na tetanus po zranění rezavým hřebíkem na králíkárně.

Vybraná bibliografie: dobrodružné cestopisy, čerpající z vlastních zážitků Mezi indiány (1918), Zákon pralesa (1921), Strýček Indián (1935), Dlouhý lovec (1935), Indiáni Jižní Ameriky (1943), Hadí ostrov (1947); botanické práce Kaktusy sukkulenty a jejich pěstění (1924), O kaktech a jejich narkotických účincích (1924), Svět kaktusů podle Friče (1931–42) .