vojenská demokracie

V širším smyslu forma organizace společnosti v období rozkladu prvobytně pospolného řádu a jeho přetváření v třídní společnost. V užším smyslu vláda vojenských vůdců při současném zachování zbytků prvobytného kolektivismu a demokracie. Termín byl zaveden L. H. Morganem

jako označení organizace moci v řecké společnosti ve stadiu rozkladu rodového řádu. Termín byl přijat K. Marxem

a B. Engelsem

, kteří mu dali obecnější historický význam. Vojenská demokracie je charakterizována loupežnými válkami, vzestupem moci vojenských vůdců, vznikem družin, postupnou přeměnou orgánů rodové společnosti ve specifické orgány vojenské demokracie a později, po vzniku tříd, v orgány třídní diktatury. Ve stadiu vojenské demokracie byli Řekové homérského období, Keltové a v prvních stoletích našeho letopočtu Germáni.