Vladislav Kvasnička

*13.12.1956 (Praha, Československo) – †10.6.2012 (Praha, Česká republika), český režisér a scenárista dokumentárních filmů. Večerně vystudoval Střední odbornou školu výtvarnou v Praze a dálkově Střední průmyslovou školu filmovou v Čimelicích (současně pracoval jako kabelonosič v České televizi). Od mládí patřil k okruhu divadelního uskupení Sklep – stál za kamerou krátkého amatérského filmu Tomáše Vorla Zákon samurajů (1978) a později si zahrál mužika v povídce Na brigádě z filmu Pražská 5 (1988). V letech 1980 – 1984 vystudoval dokumentární tvorbu na FAMU a poté externě spolupracoval s Krátkým filmem Praha (v letech 1990 – 1997 byl jeho zaměstnancem) a bratislavským Štúdiem krátkych filmov. Od 90. let spolupracoval s Československou (Českou) televizí Praha a též s ostravským studiem, pro které zpracovával reportáže s aktuálními tématy do cyklu Ego, do publicistického magazínu Klekánice a do cyklů Svět bez hranic a Ta naše povaha česká. Od roku 1992 se podílel na projektech Febia a přispíval zejména do cyklů Oko (např. Blok zleva, Lidé na hranici, Noc, kdy se rozpadl stát, Soukromý vojenský prostor Ralsko, Nesvéprávní, Cizinci, Hlášení o zpoždění železnic), GEN, V.I.P. – Vlivní lidé, Jak se žije, Zpověď. Již od školních prací, z nichž mnohé tehdy skončily v trezoru (Do deště a do sluníčka, Zlaté dno, Bylo jedno malé království, Koncert, Když se kácí les), tíhnul k sociálním a tabuizovaným tématům a jako jeden z prvních se zabýval problematikou nezletilých, delikventní mládeže, punkerů, homosexuálů či ekologie, což mu za normalizace přinášelo řadu problémů. Svému zaujatému přístupu k dokumentárnímu filmu zůstal věrný i po listopadu 1989. Natáčel změny režimu u nás a v Rumunsku, válečné konflikty v Jugoslávii a v Čečensku, dokumentoval odsun sovětských vojsk, přičemž rozkryl síť jejich skladišť jaderných zbraní, zajímal se o osud běženců na našem území a všechny vyvržence (dokonce u sebe ukrýval ruského zběha, než získal české občanství) a podával znepokojivá svědectví o extrémismu a dalších negativních jevech ve společnosti. Právem byl nazýván „zuřivým“ reportérem, neboť do tvorby, která ho plně pohlcovala i na úkor osobního života, šel s maximálním nasazením, nekompromisním postojem, odvahou a touhou po pravdě a spravedlnosti. Jeho poslední prací byl nedokončený retrospektivní projekt o historii české punkové scény X PUNK aneb 20 let s čírem. V posledních letech života se z nedostatku pracovních příležitostí živil krátkodobými brigádami a jako pojišťovací agent svých přátel filmařů. Zemřel v tichosti a téměř v zapomnění na mozkový nádor ve věku 55 let. Vybraná filmografie (námět, scénář a režie, není-li uvedeno jinak): krátké dokumenty: Kde nám straší (1980), Zlaté dno (1981), Kde je domov můj (1981), Do deště a do sluníčka (1982), Bylo jedno malé království (1982), Koncert (1983), Když se kácí les (1984), Osudy (1986), Vrtáci (1986), dokument o trestné činnosti mládeže Majčini kluci (1987), zamyšlení nad objevem ložiska wolframové rudy v chráněné oblasti Nízkých Tater Wolfrámová dolina (1988), sonda do života mladých punkerů ...aby si lidi všimli (1988), Nezletilé matky – Nevyšlapané cesty (1989), kritický pohled na těžbu opálů na Slovensku Opálová horúčka (1989), sociální sonda do problematiky rodičovství nezletilých partnerů Truc aneb Proč děti mají děti (1989), dokument o práci a životě českých dělníků v Kazachstánu Bílá jáma (1989), dokument o odchodu sovětských vojsk z našeho území Filmová kronika 33/90 – Odsun (1990), dokument o národnostní a rasové nesnášenlivosti a mravním úpadku společnosti Zpravodaj Krátkého filmu 47/90 – Vietnamci v Čechách (1990), dokument o osudech sovětských vojáků, kteří požádali v Československu o politický azyl, Uprchlíci z pekla (1990,+ spol. kamera, zvuk), Konec věčných časů (1991), Čekárna aneb Takové problémy jsme neměli (1991), Bezmocnost (1994), Hnědouhelný teror (1994), Ministerské kádrování (1994), Mosty do minulosti (1994), Národní park, a.s. aneb Krakonošova díra (1994), Silvestr na konečné (1994), Uranové dluhy (1994), Země původu: Ukrajina (1994), Nezaměstnanost (1995), Genocida (1995), cyklus dokumentů Čečensko – Válka bez vítěze (1995), Kristus mezi námi (1996), Vyjdi z korábu (1997), Kde domov můj (1998), Postav vodě hráz (1998), Psychiatrie (2001), Léčbou až na dno (2001), Vánoce za zdí (2001), cyklus o devitalizaci Zapomenutý objev I – V (2001–2003) a Zakázaný objev (2001), Zapomenutí (2002), Po nás potopa (2002), Rybářská latina (2002), Magdalenka (2002), Voda na duši (2003), Irina (2005), Pepča (2005) – středometrážní dokumenty: o revoluční situaci v Rumunsku na přelomu roku 1989 z pohledu českých a slovenských starousedlíků A pomáhal jen Bůh (1990), výpověď o problémech homosexuálů Zapovězená láska (1990), zpráva o návratu českých krajanů z Ukrajiny do vlasti v roce 1991 Strach nechali doma (1991, + zvuk), dokument o dramatické situaci v Čečensku Krvavý chomout (1995), dokument o českých vojácích, působících pod prapory UNFOR v Bosně, Ani válka, ani mír (1996), cestopis z cesty po transsibiřské magistrále do města, jež přecházelo pod čínskou správu, Vlak do Hongkongu (1997), záznam katastrofální povodně na Moravě a ve Slezsku v létě 1997 Učiň sobě koráb (1997), dokument o postoji Rusů k vůdci komunistické revoluce Ruskem od Lenina k Leninovi (1998), dokument z Kosova Útěk z náručí smrti (1999), o osudech uprchlíků a imigrantů u nás Sousedé na útěku (2004) – celovečerní dokumentární filmy: zpráva o listopadových událostech v Ostravě Infarkt ocelového města (1990), dokument o nedobrovolné účasti české a slovenské menšiny v občanské válce Srbů a Chorvatů Naši ve válce (1992), dokument o třech týdnech, strávených v listopadu 2001 cestou vlakem i pěšky, Kolem republiky (2002).