Vladislav IV. Vasa

*19.4.1595 – †20.5.1648, od roku 1632 polský král a titulární král švédska. Syn Zikmunda III. Vasy

a Anny Habsburské (†1598). Jako princ byl povolán roku 1610 ruskými bojary na moskevský trůn pod podmínkou, že přijme pravoslaví. Opanoval Moskvu, nezískal však ke konverzi souhlas svého otce, a proto se vrátil do Polska. Roku 1622 bylo polské vojsko z Ruska vyhnáno a vládu získali roku 1623 Romanovci. V letech 1627–1628 se Vladislav IV. Vasa neúspěšně pokusil obnovit svou moc v Rusku. Další rusko polská válka byla od roku 1632. V roce 1634 Vladislav IV. Vana udržel Smolensk, ale zřekl se titulu ruského cara. Usiloval o získání vlády ve Švédsku, založil válečný přístav na Baltu (Władysławowo). Válka se Švédy nebyla podporována části polské šlechty a magnátů. Roku 1635 byl uzavřen mír (zprostředkován Francií), na jehož základě si Švédové podrželi Livonsko a vyklidili Královské Prusy. V letech 1637–1638 byly potlačeny kozácké nepokoje na Ukrajině. Následovalo období rozkvětu šlechtického Polska. Roku 1645 získal Vladislav IV. Vasa od Habsburků knížectví opolsko-ratibořské. Roku 1646 vystoupil s plánem koaličního boje křesťanských států proti osmanské říši. Roku 1647 uzavřel s Moskvou spojenectví proti krymským Tatarům. Roku 1648 začalo na Ukrajině povstání B. Chmelnického.