Vladimír Hlavatý

Biografie / Herectví

*29.10.1905 (Praha) – †27.10.1992 (Praha), český herec, syn herce Františka Hlavatého. Hrál dětské role ve Vinohradském divadle, později v ochotnických souborech. V letech 1923–1925 působil v angažmá v Tylově divadle v Nuslích, v období 1925–1928 v městském divadle v Českých Budějovicích, poté rok v Plzni a od roku 1929 byl až do konce 80. let členem Vinohradského divadla (s přestávkou v letech 1945–1947, kdy hrál v Divadle 5. května). Z divadelních rolí: Truffaldino (C. Goldoni, Sluha dvou pánů), Hamlet (W. Shakespeare), Dubský (L. Stroupežnický, Naši furianti), Theodotos (G. B. Shaw, Caesar a Kleopatra). Ve filmu si poprvé zahrál v roce 1921 v dnes nedochovaném snímku Na vysoké stráni v režii jeho otce. Z předválečných filmů zaujal svou rolí chudého studenta Špíny ve Vávrově dramatu podle Jiráska Filosofská historie, později například rolí husara Makovce ve Ztracencích (1956). Převážně ale sehrál drobnější role, v pozdějším věku především staré muže. Spolupracoval také s rozhlasem a televizí, uplatnil se v dabingu. Jako externí pedagog učil na DAMU, roku 1984 vyšla jeho vzpomínková kniha Monolog herce z Vinohrad.

Vybraná filmografie (i televizní): Lidé na kře (1937), Filosofská historie (1937), Bílá nemoc (1937), Svět kde se žebrá (1938), Šťastnou cestu (1943), Třináctý revír (1946), Právě začínáme (1946), Čapkovy povídky (1947), Past (1950), Velké dobrodružství (1952), Jan Hus (1954), Jan Žižka (1955), Ztracenci (1956), Vyšší princip (1960), Atentát (1964), Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou (1965), Bílá paní (1965), Zabil jsem Einsteina, pánové (1970), Dlouhý podzimní den (1971), Slečna Golem (1972), Honza málem králem (1976), Což takhle dát si špenát (1977), Zločin na poště (1980), Sestřičky (1983), Vlak dětství a naděje (1985), Není sirotek jako sirotek (1986), Jak ševci zvedli vojnu pro červenou sukni (1989).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 3. 3. 2024
Autor: -red-

Odkazující hesla: František Hlavatý.