vítr

Meteorologie

Pohyb vzduchu vzhledem k zemskému povrchu, který vzniká působením tlakového gradientu tíhy, síly tření a Coriolisovy síly. Obvykle se uvažuje vodorovná složka pohybu, protože svislá složka rychlosti větru má podstatně nižší hodnoty. Vítr se charakterizuje rychlostí (v m.s^-1, km.h^-1, uzlech) a směrem, odkud vane (ve stupních nebo sektorech – sever je 360° nebo 0°, východ 90°, jih 180°, západ 270°). Rychlost vodorovné složky větru v blízkostí zemského povrchu se měří anemometry, svislá složka se vypočítává nebo měří speciálními přístroji. Obě složky vlivem turbulence kolísají kolem jisté střední hodnoty. Při silné turbulenci je vítr nárazovitý. Vítr o rychlosti 5–8 m.s^-1 je mírný, nad 14 m.s^-1 silný, nad 20–25 m.s^-1 bouřlivý a nad 30–35 m.s^-1 se považuje za orkán nebo uragán. Viz také Beaufortova stupnice. Vítr se mění s výškou, ve spodní troposféře zpravidla s výškou roste, v horních částech troposféry může dosahovat rychlostí větších než 100 m.s^-1. Převládající větry nad velkými územími určují všeobecnou cirkulaci atmosféry. Na pobřežích, v horách ap. mají charakter místní cirkulace (bríza, bóra, svahové větry). V některých oblastech mají též své speciální místní názvy (scirocco, mistral).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 22. 8. 2023
Autor: -red-

Odkazující hesla: bríza, cirkulace atmosféry, síla větru, větrná elektrárna.