Věra Lišková

Biografie

*20.9.1924 – †17.6.1985, česká sklářská výtvarnice. Narodila se v Praze v rodině restaurátora a celý život prožila na Vinohradech. Výtvarné nadání rozvíjela na Vysoké škole umělecko-průmyslové v ateliéru profesorů Josefa Kaplického a Karla Štipla. Na doporučení tehdejšího ředitele Uměleckoprůmyslového muzea Heraina pracovala ještě v době studií pod vením Stefana Ratha, ředitele slavného závodu Lobmeyer v Kamenickém Šenově a později ve Vídni. Jedním z mezníků jejího díla byla souprava stolního skla, kterou navrhla více než rok před ukončením školy a za níž dostala v roce 1947 cenu Ministerstva kultury. Hned první její samostatnou výstavu v Museum of Modern Art v New Yorku koupil ředitel Kaufmann pro jeho sbírky. Spolupracovala s národním podnikem Karlovarské sklo-Moser pro nějž vytvořila v roce 1959 ve spolupráci s K. Hetešem soubor broušeného skla se zatavenou bublinou v ořechu nožky poháru. Věnovala se také hutnímu sklu ve Škrdlovicích. Návrhy Věry Liškové prošly mnoha výstavami na celém světě, dostalo se jim mnohých významných ocenění, ale budoucnost návrhářky průmyslového skla před ní zůstala uzavřena. Sklářský průmysl nedokázal zpracovat tolik návrhů, kolik mohla mladá generace sklářů (např. Stanislav Libenský, Jaroslava Brychová, René a Miluše Roubíčkovi ) nabídnout, proto se postupně obraceli k volné tvorbě. V roce 1965 se pro ni rozhodla i Věra Lišková. Ve svém ateliéru v Mánesově 72, který před ní využíval architekt Josef Gočár, začala vytvářet unikátní dílo. Zvolila techniku tvarování skleněných plastik foukáním nad kyslíkovým plamenem. Jde o komorní techniku využívanou benátskými renesančními skláři v Muranu, kterou však dokázala dovést k tvorbě rozměrných plastik. Usilovala o unikátní tvar nenapodobitelný jinou technikou. Vytvářela závěsné objekty, abstraktní plastiky i plastiky zvířat. Díla Věry Liškové se nacházejí ve sbírkách mnoha významných uměleckých muzeí, např. ve Vídni, New Yorku, Hamburku, Düsseldorfu, Essenu a dalších. Také v řadě uměleckých a uměleckoprůmyslových muzeí a galerií České republiky a veřejných a soukromých uměleckých sbírek v zahraničí. Ve spolupráci s architekty vytvořila umělecká díla pro sanatorium Sanssouci v Karlových Varech, pro Národní shromáždění v Praze (dnes Radio Svoboda), pro budovu Pojišťovny v Kutné Hoře, pro společenské prostory podniku Tatra Kopřivnice. Na EXPO 70 v Osace plnily její tři skleněné plastiky funkci osvětlení recepce generálního komisaře výstavy. Vynikla jako autorka návrhů užitého skla, monumentálních plastik, figurální tvorby inspirované přírodními motivy (skleněná mozaika a pískovaná okna v Kulturním domě v Ostravě, vitráž a okno se symbolikou lázní v Karlových Varech).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 19. 10. 2005
Autor: -red-

Odkazující hesla: Raoul Schránil.