veličina

Pojem, který se užívá ke kvalitativnímu popisu jevů, stavů a těles. Měření nějaké veličiny je určení její velikosti (hodnoty) ve zvolených jednotkách, tj. ve zjištění počtu těchto jednotek obsažených v měřené veličině. Veličiny se dělí na a) veličiny fyzikální, dále dělené na veličiny množství (extenzívní, kvantity; například hmotnost, délka, teplo), na veličiny stavu (veličiny stavové, intenzívní, kvality; například teplota, tlak) a veličiny protenzívní (tj. takové, jež trvale plynou a nelze je zpětně reprodukovat; čas a z něho odvozené veličiny). Pro množství platí aditivnost, pro stavové veličiny nikoliv. Fyzikální veličiny lze také dělit podle počtu údajů nutných k plnému určení hodnoty veličiny na skaláry (veličina, u nichž postačí jeden údaj; mají jen velikost, například hmotnost, teplota), vektory (mají velikost a směr, například síla, rychlost) a tenzory (kromě velikostí mají více význačných směrů, například mechanické napětí, moment setrvačnosti). Nezávislé veličiny se nazývají základní, resp. doplňkové, ostatní jsou veličiny odvozené. Vztah, který určuje závislost nové veličiny k veličinám již známým, se nazývá definiční vztah (definiční veličinová rovnice); b) veličiny technické, které kvantitativně charakterizují některé parametry zkoušených objektů, například celkový počet nějakých úkonů s objektem až do jeho selhání. Využití hlavně ve zkušebnictví; c) veličiny ekonomické patřící mezi parametry jakosti výrobku; d) veličiny kvalimetrické, jež jsou mírami jakosti; použitím metod matematické statistiky lze i pro ně získat kvazikvantitativní údaje; například estetický vzhled, vůně, chuť.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 2. 9. 2002
Autor: -red-

Odkazující hesla: citlivost, citlivost měřícího přístroje, jednotka.