Veleti

Jedna z hlavních kmenových skupin polabsko-pobaltských Slovanů. K Veletům patřili Ukřané, Zemčici, Lisici, Neletici, Došané, Mořičané, Řečané a kmeny tvořící lutický kmenový svaz, který byl mocenským jádrem Veltů – Črezpěňané, Rataři, Dolanci a Chyžané. Veleti žili na území dnešního Německa mezi Odrou, jižní Havolou, řekou Recknitz a Baltským mořem. Dočasně se k nim připojovali též Havolané-Stodorané, Sprévové a Lubušané. Nejvýznamnějím kultovním centrem byla Retra (u dnešního Neubrandenburgu), kde byl uctíván Svarožic. Vytváření feudálního státu bylo u Veletů zbrzděno rozvojem jejich kultovně sněmovní organizace (kultovní sněmy kmenů a kmenových federací), která zatlačila úlohu knížat (doložených v 9. století). Od 8. století útočila na Velety franská a od 10. století římskoněmecká říše. Roku 1068 byla zničena Retra a došlo k postupnému rozkladu kmenové federace. Část území Veletů ovládala knížata Pomořanů a Obodritů, v ostatních oblastech došlo ke vzniku feudální šlechty, spjaté s pronikáním německých feudálů, zejména Askánců. Ve 12. až 13. století bylo území Veletů germanizováno.