vědomí a subjekt

Základní výkladová kategorie subjekt-objektových vztahů, jejichž druhový (fylogenetický) i individuální (ontogenetický) vývoj předpokládá vytvoření subjektu jako nositele vědomí, jeho vyčlenění z okolního světa na základě sebereflexe, a vstup do neustále přetvářených a evolučně podmíněných interakci typu „jásvět“, “,já-ty“ a „já-já“. Vznik subjektu a jeho odlišnost od organismu se týká vztahu mezi biologickým a sociálním ve vývoji člověka jako druhu. Subjekt, i když obecně existuje již na úrovni vyšších živočichů, nabývá plně svého charakteru teprve vznikem vědomí, subjektem je vždy subjekt chování a cílesměrného jednání. V tomto smyslu lze hovořit o subjektu jako o dialektické jednotě vědomí a činnosti, determinující člověka v individuální i společenské rovině jeho ontogeneze. Fylogenetický vznik subjektu činnosti vstupujícího do subjekt-objektových vztahů prostřednictvím vědomí je dán čtyřmi základními biosociálními transformacemi: diferenciací původní dráždivosti živé hmoty na schopnost pohybu (lokomoce) a nervové vzrušivosti umožňující základní neurofyziologické pochody v organismu, vznikem potřeby z vnitřních cyklů samoorganizace organismu, rozvojem orientační a poznávací činnosti a sociogenetickými změnami, vytvářejícími vyšší formy komunikace (řeč) závislé na existenci vědomí. Organismus-živočich tak přestává být organismem v animálním smyslu, integruje se v nový celek reflektující nejprve výsledky své činnosti a později i svou identitu ve vztahu k okolí a k sobě, a uskutečňuje tak regulaci své činnosti nového typu. Stává se subjektem činnosti na úrovni vědomí, které je předpokladem všech forem subjekt-objektových vztahů a které v psychologickém kontextu určuje subjekt jako rozhodující a jednající bytost.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 9. 8. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: subjekt-objektové vztahy.