varroáza

Lékařství

Varroasa – parazitární onemocnění včel postihující trubce, dělnice, plod i včelí matku způsobuje roztoč Varroa destruktor (dříve Varroa jacobsoni). Zavlečení parazita se děje zalétáváním včel (zejména cizích trubců a dělnic) do úlu. Nemoc se přirozeně šíří pět až deset kilometrů za rok. Dalšími zdroji se stává přemísťování včelstev, zasílání matek a používání zamořených plástů a úlů. Roztoči se živí hemolymfou, kterou sají ze včel. Oplozené samičky roztoče napadají nezavíčkovaný plod včel, do kterýho nakladou vajíčka a nechají se společně s nimi zavíčkovat. V důsledku toho se narodí včely s různým stupněm poškození, což zkracuje jejich život. Včelstvo tím postupně slábne až nakonec úplně zahyne. Nejčastěji se tak stává v průběhu zimy, kdy se žádné včely nelíhnou. Z klinických příznaků se objevuje neklid, masivní napadení plodu a včel. Vyskytuje se více jiných infekčních chorob jako mor včelího plodu nebo hniloba včelího plodu. Z úlu jsou vynášeny poškozené a uhynulé larvy i včely. Při vyšetření se mohou najít včely s nedokonale vyvinutými křídly, zakrnělýma nohama, menším počtem nohou a jiným postižením. Tato nemoc nejde zcela vyléčit, proto se výskyt roztočů tlumí několika metodami. První je metoda fyzikální, při které se používá termické ošetření. Další opatření zahrnuje zootechnické úkony sestávající z vyřezávání trubčího plodu, vložení nezavíčkovaného plodu a jeho zničení po zavíčkování či vložení dvojité podložky na dno úlu. Metoda biologická zahrnuje šlechtění odolných linií včel. Nejpoužívanější metodou je chemická, kdy se využívají látky přitahující samičky roztoče, dále akaricidní prostředky např. Varidol (obsahující amitraz), M-1 AER (obsahující fluvalinate) nebo Formidol (odpařovací desky s kyselinou mravenčí). Použití těchto látek záleží na míře napadení včelstva roztočem, které se určuje ze zimní měli.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 1. 7. 2008
Autor: -vc-