Válka v Tichomoří

Novověk

Vojenská operace v letech 1941–1945 v oblasti Tichomoří a jihovýchodní Asie mezi militaristickým Japonskem, USA, Velkou Británií a jejich spojenci. Byla součástí 2. světové války. Začala japonským útokem na americkou námořní základnu Pearl Harbor 7.12.1941, když v létě 1941 získalo Japonsko kontrolu nad francouzskou Indočínou (nad Saigonem již 1940) a posílilo svůj vliv v Thajsku. Zároveň vstoupili Japonci bez boje do Thajska, vylodili se v Malajsku (8.12.), v Hongkongu (9.12.), na Gilbertových ostrovech a na Guamu (10.12.), na Filipínách (11.12.). Bleskovými taženími se Japonsko zmocnilo do jara 1942 rozsáhlých oblastí a dosáhlo svých původně stanovených strategických záměrů (zabralo dnešní Indonésii a řadu ostrovů, vytlačilo britské vojáky z Barmy). Japonsko poté své plány rozšířilo, pokusilo se po neúspěšné bitvě v Korálovém moři (8.5.1942) o útok na ostrov Midway. V bitvě u Midway (3.–7.6.) bylo japonské loďstvo Američany poraženo a přešlo do strategické obrany. USA a jejich spojenci zahájili v létě 1942 protiútok. 7.8. se vylodily americké jednotky na ostrov Guadalcanal a v těžkých bojích dobyly do konce následujícího roku celé Šalomounovy ostrovy. Americká vojska se zmocnila Japonci okupovaných Aleutských ostrovů (polovina roku 1943) a koncem roku zahájila ofenzívu i na západě vyloděním na Gilbertových ostrovech. Spojenci útočili ve dvou strategických směrech, jihozápad (generál McArthur) a západ (Ch. W. Nimitz). Japoncům se nepodařilo udržet vnější linii obrany (Aleuty – ostrov Wake – Marshallovy ostrovy – Gilbertovy ostrovy – Ocean a Nauru – Bismarckovo souostroví). Po vyloděni amerických sil na Marshallových ostrovech (leden 1944) ustoupili na novou obrannou linii Mariany – Palau – Nová Guinea – Timor – Indonésie. Měli však ještě dostatek sil, aby se pokusili o útok do Indie a podnikli novou ofenzívu v Číně. Oba směry spojenecké ofenzívy se po dobytí Marian (červen-červenec 1944), po porážce japonského loďstva v bitvě ve Filipínském moři (19.–20.6.) a po obsazení větší části Nové Guiney spojily k útoku na Filipíny. 20.10. se začala americká vojska vyloďovat na ostrov Leyte. 23.–26.10. utrpělo japonské loďstvo v několika námořních bitvách, souhrnně nazývaných bitva u Leyte, definitivní porážku a v následujících měsících ovládla americká vojska ostrov Luzon s hlavním městem Manilou (4.2.1945). Boje na Filipínách pokračovaly sice až do konce války, ale obsazení Luzonu odřízlo Japonsko od surovinové základny v jihovýchodní Asii. Zároveň zahájilo americké letectvo na podzim roku 1944 ofenzívu proti japonským ostrovům. Vyloděním na Iwodžimě (19.2.1945) a zejména na Okinawě (1.5., boje do 22.6.) získali Spojenci základny na přímých přístupech k Japonsku. Odtud pokračovali v letecké ofenzívě, která dosáhla svého vrcholu v létě 1945, v přípravě k invazi do Japonska, plánované na listopad 1945 (ostrov Kjúšú) a jaro 1946 (u Tokia). 6. a 9.8. svrhla americká letadla atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki. Dne 8.8. vypověděl SSSR Japonsku válku a sovětská vojska bleskovým útokem v Mandžusku rozdrtila japonskou kwangtungskou armádu. 14.8. vyjádřilo Japonsko ochotu k bezpodmínečné kapitulaci, která byla podepsána na palubě americké bitevní lodi Missouri v Tokijském zálivu. Japonsko bylo okupováno spojeneckými vojsky. Válka v Tichomoří byla nedílnou součástí 2. světové války, charakterem bojových operaci se však od války v Evropě značně lišila. Hlavní roli v ní hrál boj o převahu na moři a ve vzduchu, operace pozemních sil měly většinou výsadkový charakter. K vítězství Spojenců nad Japonskem přispělo také partyzánské hnutí národů jihovýchodní Asie.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 12. 12. 2019
Autor: -red-

Odkazující hesla: barmská fronta, napalm.