válka o španělské dědictví

Vojenství

Evropská koaliční válka v letech 1700–14. Byla posledním pokusem Ludvíka XIV. o prosazení francouzské hegemonie v Evropě. Po vymření španělských Habsburků 1700 vystoupili s nároky na španělský trůn oba švagři zemřelého Karla II. – francouzský král Ludvík XIV. (pro svého vnuka Filipa V. z Anjou) a císař Leopold I. (pro svého syna Karla, jako španělský král Karel III, později římsko-německý císař Karel VI). Francie (ve spojenectví s Bavorskem, kurfiřtstvím kolínským, Savojskem a Mantovskem) se bránila obnově „habsburského obklíčení“, zatímco císař (podporovaný Velkou Británií, Nizozemskem, Portugalskem, Pruskem a Hannoverskem) vystupoval proti ovládnutí rozsáhlých španělských držav v Evropě i zámoří bourbonskou dynastií. Francouzská vojenská ofenzíva směřovala především proti soustátí rakouských Habsburků a vyvrcholila 1703, kdy vypuklo v Uhrách s francouzskou pomocí povstání Františka II. Rákócziho. V roce 1704 anglická a rakouská vojska porazila francouzsko-bavorskou armádu u Hochstädtu, Britové dobyli Gibraltar a vojska habsburského uchazeče o španělskou korunu se vylodila na Pyrenejském poloostrově, kde bojovala až do konce války se střídavými úspěchy. Francouzi se po porážkách u Ramillies a Turína (1706) vzchopili k nové ofenzívě, ale nedosáhli účinné pomoci od švédského krále Karla XIL, zaměstnaného severskou válkou. Neúspěšný byl další boj Rákócziho i skotských jakobitů. Nové porážky Francouzů u Oudenaarde a Malplaquetu (1709) donutily Ludvika XIV. omezit nároky na španělské dědictví. Ani úspěch rakouských Habsburků nebyl trvalý. Po smrti svého otce Leopolda I. a bratra Josefa I. se habsburský kandidát na španělský trůn Karel jako poslední mužský potomek dynastie stal císařem (Karel VI) a dědicem všech habsburských držav. Obavy z přílišného soustředění moci v rukou Karla VI, a tím z narušeni evropské rovnováhy, vedly britskou politiku (H. St. J. Bolingbrooke) k uznání nástupnictví Filipa V. ve Španělsku. Válka byla ukončena mírem utrechtským (1713) a rastattským (1714). V jejich důsledku ztratilo Spanělsko postavení evropské velmoci. Italské země, Sardinie a jižní Nizozemí připadly rakouským Habsburkům, Sicílie Savojsku, Gibraltar a Mallorca zůstaly obsazeny Velkou Británií.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 24. 4. 2008
Autor: -red-

Odkazující hesla: bitva u Denain, bitva u Malplaquet, Camille Tallart, Claudius Florimund de Mercy, haagská koalice, Jan V., Josef I., Karel VI. z dynastie Habsburků, Leopold I. z habsburské dynastie, Louis Hector Villars, Marie Terezie, Ramillies-Offus, rastattský mír, Zaragoza.