válka o mantovské dědictví

Ozbrojené střetnutí o državy rodu Gonzagů

v Itálii (1628–1630). Smrtí vévody Vincenza II. v prosinci 1627 vymřela po meči přímá linie rodu Gonzagů, který vládl v Mantově a Monferratu. Císař Ferdinand II.

hodlal tyto země jako jakousi odúmrť patřící říši udělit v léno španělskému králi. Proti tomu se postavil nejbližší možný dědic Charles Gonzaga vévoda de Nevers, který se svým vojskem Mantovu obsadil. Španělé reagovali okupací Monferratu oddíly markýze Ambrosia Spinoly

a savojského vévody Karla Emanuela I.

Následoval francouzský vpád do Savojska, který měl přimět savojského vévodu k vstupu do spolku s Francouzi, Benátskou republikou a vévodou de Nevers. V červenci 1630 obsadily císařské jednotky Mantovu a dosáhly i dalších úspěchů. Zástupci Francie poté 13.10. uzavřeli na setkání kurfiřtů v Řezně s císařem mír, kardinál Richelieu

však odmítl smlouvu ratifikovat. Hrozba zásahu švédského krále Gustava II. Adolfa

v říši pak donutila Ferdinanda II. 6.4.1631 uzavřít nevýhodnou smlouvu v Cherasku, císařské oddíly se pak stáhly na sever. Vládcem Mantovy se stal vévoda de Nevers (jako Karel I.) a dynastie Gonzaga-Nevers zde vládla až do roku 1707. Největší prospěch z války měla Francie, která zabránila habsburskému „obkličování“ v Itálii a upevnila svou pozici, což bylo výhodné vzhledem k probíhající třicetileté válce

.