válka o bavorské dědictví

Diplomatický a vojenský konflikt v letech 1778–79, vyvolaný dohodou falckého kurfiřta Karla Theodora a rakouského kancléře V. A. Kounice o rozdělení dědických nároků po vymření bavorské linie Wittelsbachů kurfiřtem Maxmiliánem III. Josefem (1727 – 1777). Na základě dohody mělo Bavorsko připadnout habsburské monarchii a falcká větev Wittelsbachů měla získat Rakouské Nizozemí. S podstatným územním rozšířením a posílením habsburské monarchie ve střední Evropě nesouhlasil zejména pruský král Fridrich II. Veliký. V červenci 1778 zahájila jeho armáda nepřátelské akce v severovýchodních Čechách. Úspěšná obrana rakouských vojsk donutila Prusy již v říjnu 1778 k ústupu. Vzdor tomuto vývoji se Marie Terezie rozhodla od smlouvy o Falci odstoupit a smířila se při mírových jednáních v Těšíně se ziskem innské čtvrti (Innviertel). V Bavorsku nastoupili vládu falčtí Wittelsbachové. Krátké trvání a malá energičnost vojenských akci vedly v lidovém prostředí k jejímu pojmenování „bramborová válka“.